Bývalý aktivní sportovec

Dnes 22.11.2006 nám přišel tento níže uvedený mail

Dobrý den, Vážený pane či paní, nejprve mi prosím dovolte, abych Vás mile oslovil a svým jménem co nejsrdečněji pozdravil.Posílám Vám svůj příběh, ketrý se stal a tak se mrkněte ještě na mé starší webové stránky v boji proti dopingu ve vrcholovém sportu atd. Mám jen svou malou šestiletou dcerku, ale ne ve vl.péči.Jinak bydlím v domě s pečovatelskou službou v Čechticích a snažím se i těmto starým a postiženým spolubydlícím pomáhat skrze obecní úřad i s nakonec spolupráce s panem starostou je na pořadu dne.

Zajímají mne příběhy a různé osudy jako jsou na Vaši webové stránce a jsou pravdivé.Všem přeji, aby se všichni vskutku brzy zotavili za všeho i psychicky a duševně a dařilo se jim přímo skvěle. Já žiji ze dne na den a snažím se jako mladý inv.důchodce ve svém věku 49let a rozveden. Mějte se moc hezky a s Vámi se loučí

Kverek Josef
V Braňce 345
257 65 Čechtice
Tel:728874545
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
 

BÝVALÝ AKTIVNÍ SPORTOVEC MÁ ŽIVOT POZNAMENÁN DOPINGEM

Mgr.Ivana Krákorová

Benešov u Prahy

 

O ČLOVĚKU, KTERÝ PO TRPKÉ VLASTNÍ ZKUŠENOSTI POMÁHÁ SLABŠÍM A BEZBRANĚJŠÍM

 

BENEŠOV (kiv) – Žije mezi námi, v Domě s pečovatelskou službou v Tyršově ulici.V nejlepších letech, usměvavý, vitální. Bývalý aktivní sportovec, mistr sportu Josef KVEREK, natrvalo poznamenaný užíváním dopingu.

    

     Čtyřicetiletý Mistr sportu Josef Kverek patří k obětem dopingu našeho sportu.Léta strávená ve středisku vrcholového sportu se na jeho životě podepsala.

     V jeho zdravotních materiálech z Fakultní nemocnice v Praze v Motole se mimo jiné píše: 17.března 1998 třetí operace pravého kolenního kloubu, léčí se s bolestivou páteří a nosí korzet jako za následek vzpírání, trpí halucinacemi-bral anabolika.Výrazná je hypertonie břišního a zádového svalstva jako následek anabolických steroidů…

     Sám Josef Kverek potvrzuje, že jako vrcholový sportovec a československý reprezentant dopoval.Možné následky mu, jak říká, byly zatajeny. „Byly nám podávány anabolické steroidy pod pojmy vitamíny, různá psychofarmaka a další preparáty, které na nás zkoušeli a dnes se k tomu všichni otevřeně bojí přiznat.“

     Na pravé noze bude muset nosit už celý život sportovní zpevňovací ortézy,(určitý typ podpůrného zařízení), která stála 15.000 Kč. Pět tisíc platí pojišťovna, pět tisíc mu dali příbuzní a pět tisíc mu chybělo.

     Proto se Josef Kverek dopisem obrátil na časopis Bariéry, ze kterého dnes čerpáme i některé informace, s žádostí o takovou finanční pomoc, která bude možná, zároveň s omluvou, že tentokrát prosí a žádá sám za sebe.Je totiž člověkem, který se velice angažuje při problémech jinak handicapovaných lidí, spoluobčanů v domě s pečovatelskou službou, jak uvádíme na jiném místě našich novin.

     Konto Bariéry Josefu Kvekrovi doplatilo potřebnou finanční částku na ortézy a my vám v průběhu srpna seznámíme s celou sportovní a lidskou historií tohoto člověka, který se nevzdává a v rozhovoru Benešovských listů otevřeně přistupuje k problematice dopinku.Pokud i vy byste chtěli tomuto člověku pomoci,redakce Bariéry otiskla kontakt na něj a my vám ho sdělíme v závěru našeho rozhovoru s tímto energickým mužem.

      

POZVÁNÍ NA HRAD

/neobyčejný životní příběh/

Kancelář prezidenta republiky mne pozvala ke slavnostnímu přijetí Kancléřem Ivanem Medkem

Bylo 15.ledna 1998 odpoledne těsně po obědě, kdy uléhám ke krátkému poobědnímu odpočinku, kdy mne najednou vyrušilo náhlé a nečekané telefonické vyzvánění. Z jeho sluchátek jsem slyšel ženský hlas zřejmě nějaké sekretářky a jen na zčásti probuzen vnímaje jen pouhé oslovení …..tady Kancelář prezidenta republiky. Hnedle jsem zbystřil a rychle si připravujíc blok s papírem a čekal na to, co se dál bude dít. Zpočátku jsem si myslil, že si ze mne někdo dělá nějakou legraci. Ještě jednou jsem se pro kontrolu zeptal, kdo volá, abych si ověřil či je to pravda nebo nějaký žert. A ze sluchátka se mi znovu opakovalo, co jsem slyšel před tím. Paní se mne zeptala, zda jsem pan Josef Kverek, odpověděl jsem, že u telefonu. Diktovala mi termínovanou neplánovanou schůzku s kancléřem panem Ivanem Medkem.Termín schůzky mi akorát vycházel na moje narozeniny,které jsem vždy velmi skromně slavil.

Ale vyvstal mi technický problém, jak se do Prahy vůbec dostanu, když jsem měl problémy s chůzí a chodil o dvou fr.berlích a musel často odpočívat. Přemýšlel jsem, až jsem dospěl k názoru, abych se obrátil na benešovského pana starostu, kterému jsem vše vysvětlil, ale takého požádal o doprovod. Po chvilce odmlčení odvětil, že mi pomůže a že pojedeme osobním autem. A skutečně jsme odjeli v daný termín a mých narozen na pražský Hrad, kdy jsem zrovna byl třetí den na neschopence. Byl jsem moc vděčný za to, že jedu autem v klidu a bez nějakého komplikovaného cestování. Přijeli jsme do areálu Hradu na třetí nádvoří, kde oficiální vstup do jednotlivých kanceláří Hradu. Uvítal nás recepční s ochrankou. Po předložení moji pozvánky a s číslem našeho auta zavolal paní sekretářce, která si pro nás přišla a odvedla nás k panu Kancléři prezidenta republiky Václava Havla do prostor k přijímání oficiálních návštěv. Paní sekretářka nás panu Kancléři představila a po vzájemném představení nás vyzval, abychom se posadili u vzácně historického stolečku pro hosty. Slavnostní přijetí pana Kancléře bylo vřelé, velmi důstojné až mne to vše vyvádělo z míry. Když jsem se podíval kolem sebe, vše mi připomínalo samou historii, neboť vše bylo zachováno v původní historické podobě. Sekretářka donesla na stůl láhev šampanškého sektu se skleničkami a Kancléř prezidenta Václava Havla-Ivan Medek pronesl pár srdečných slov ke slavnostnímu a vzájemného přípitku, poblahopřáním mi k narozeninám a k mé úctě, za moji aktivitu a pomoc zdravotně postiženým. Jednání probíhalo velmi korektně a projevené úcty k sobě samému a k mým tehdejším humánním a humanitárním aktivitám.A to přes nadaci Olgy Havlové /Výbor dobré vůle/ a nadaci Charty 77 /Konto Bariéry/ až po současnost-po komunální politiku jako obecnou až po Benešovsko. Kancléř o mne už věděl daleko více, než-li jsem si myslel, a proto komunikace byla jednodušší. Já zase nerozuměl historii jako pan starosta, který věděl, kde se přímo nacházíme čili v místnost, kde se pohybovali prezidentovi předchůdci či z jakého materiálu jsou křesla, stoleček a veškerý zachovalý nábytek. Rozhovor se prolínal i s panem starostou jako zástupce našeho města na špičkové úrovni. Závěrem řekl, že jsme vhodnými kandidáty pro komunální blížící se volby, které jsou svou měrou i svou důležitostí pro své spoluobčany města Benešova. Také přiznal, že často jezdíval do Benešova a to v době, než-li odešel pracovat do exilu Radia Svobodná Evropa. V současnosti vyjádřil svůj údiv nad zcela nově tvořícím se městem, že rád přijímá pozvání našeho pana starosty. Pak následovalo závěrečné a slavnostní rozloučení a na nádvoří pod balkonem na nás čekal řidič služebního vozu.

Cestou zpátky jsem vše probíral s panem starostou, říkali jsme si zažité dojmy a já mu děkoval za jeho neutuchající podporu i pomoc,kterou mi poskytl. A nastal zase obyčejný všední den s pln dojmů a zážitků, které se opravdu přihodí zcela náhle a jednou za život.

Kverek Josef

       

ANABOLIKA JSOU JÍZDENKOU DO PEKEL

ZE STUPNĚ VÍTĚZŮ NA INVALIDNÍ VOZÍK  

Mgr.Jan Holoubek

 

      Benešov- Můžete jej potkat prakticky každý den v Tyršově ulici v Benešově na pravidelném dopoledním nákupu.S úsměvem a pokýváním hlavy každému odpovídá na pozdrav, zeptá se vás jak se máte a opírajíc se o francouzskou berli pokračuje v cestě. Na první pohled byste řekli, že je to nadmíru spokojený člověk.V roce 1981 ve vzpírání získal titul mistra ČSSR a titul mistra sportu.Kromě toho je držitelem celé řady medailí a na svém kontě má další úspěchy.Zažil úspěch i pád.Jmenuje se Josef  KVEREK.

     Když si Josef Kverek zavzpomíná, tak vše začalo před lety na dovolené v Bulharsku s rodiči, kde coby sedmnáctiletý student střední školy obdivoval vzpěrače, urostlé chlapy, kteří by mohli zastavit lokomotivu.Rázem jeho život dostal směr a cíl, chtěl být jako oni a také byl—na čas. Odjel do Bohumína, kde od rána trénoval, pak škola. Maturitu vyměnil za tituly mistra sportu a republiky, to byl ještě zdráv.Bral sice“bobule“, protože mu trenér tvrdil, že to jsou vitamíny.Když přišel na to, že jde o anabolika, seděl již v rychlíku, který se řítil do stanice „Úspěch“. Mohl ještě vystoupit, ale nechtěl a ještě zvýšil rychlost.Při tréninku zvedl dvěstě dvacet v nadhozu  a stosedmdesát v trhu.Rozpadlo se mu manželství, jako muž selhával, musel se smířit s tím, že žádného potomka nepočne.Byl chlap a nebyl chlap.Rozpadlo se mu i druhé manželství a nemohl pracovat již ani v dole či válcovně, nebylo mu zdaleka ani třicet let, zdraví si otevřelo svůj účet. Profesor M.Kučera v jehož J.Kverek péči nyní je říká:“Kdyby vzpíral správně, nezanechalo by to na něm takové následky.To, co J.Kverka poznamenalo, se nazývá syndrom přetížení.Po anabolikách velmi rychle naroste svalová hmota, ale nedojde ke zpevnění šlachových úponů, kostí a kloubů.

     Dnes na tuto dobu  ve své garsonce v domě s pečovatelskou službou vzpomíná s trpkým úsměvem. Připomínám mi to pohádku“Tři veteráni“,kdy dotyční vysloužilci za medaile nedostali v krčmě ani bramboračku. I to je druhá strana mince zvané úspěch. Vše pochopil až když bylo pozdě. Bývalý mistr republiky a sportu je rád, když si může přivydělat nějakou korunu na přilepšenou i zcela lehká práce mu nesvědčí, nevydrží delší dobu sedět.Pokusil se i kandidovat do městského zastupitelstva za ODS, ale neuspěl. Příště to zkusí opět.

     V boji s nepřítelem máme tím větší šanci zvítězit, čím o něm více víme. To si Josef Kverek řekl a vytáhl do boje proti anabolikům. Snaží se publikovat, besedovat, přesvědčovat a hlavně varovat mladé sportovce, protože sám nejlépe ví o čem mluví.Proti němu stojí mládí po úspěchu za každou cenu, vidina tučných kont a gigantická síla farmaceutického průmyslu, který zisky z anabolik a podobných preparátů může směle měřit se  zisky mafií z prodeje drog.Je to nerovný boj. Je ale lepší rozsvítit malé světlo, nežli proklínat tmu.

Komentáře  

 
0 # bývalý sportovecKáča 2014-09-29 20:13
Proč pana Kverka litovat? Není k tomu žádný důvod, sportoval pouze pro svůj prospěch a bral velice slušnou mzdu. Dnes má důchod, ač toho moc neodpracoval vyšší než mnozí občané, kteří poctivě pracovali. Těch je mi líto. Velice dobře si pamatuji vzpěrače ze Sokolova, žádná práce, jen zábava. Lítost, ne lituji
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.