Moje devítileté působení v domě s pečovatelskou službou v Čechticích

/pro potřeby Národní kroniky/ 

Psal se již rok 2004, kdy jsme se v Benešově se svojí ženou rozvedli a já hledal střechu nad hlavou. Bydlel jsem v hotelovém pokoji v Hotelu Pošta v centru Benešova. Bývalá paní s dcerou dostaly byt jedna, jedna. /V Benešově v DPS jsem bydlel již 15.let. Z toho čtyři roky s bývalou paní a malou dcerkou Eliškou/.

A co teď se mnou? Kam mám složit hlavu, abych se nestal na pár dnů bezdomovcem? Na poslední chvíli mi volala sociální pracovnice, že mi našla ubytování provizorní na ISSP v Benešově. Nakonec bydlení levnější než hotel. A to školní ubytovna na Střední průmyslové škole integrované, na samotném konci Benešova kousek za krytým bazénem. A čekal jsem na telefon ze sociálního odboru Mú, kdy se paní ředitelce podaří mi najít sociální bydlení DPS v okolí Benešova.

A jelikož nebylo v DPS  Benešově volno, sociální odbor MÚ mi našel volné místo v čerstvě postaveném domu s pečovatelskou službou v Čechticích na konci benešovského okresu směrem na Vysočinu. Vše se vyřídilo přes bývalého starostu obce, Antonínem Šotolou. A tak jsem se tam přestěhoval v roce 2005 hned v lednu , kdy se tento nově postavený DPS pro seniory - akorát začínal otevírat veřejnosti.

A tak také díky mým několika přátelům a kamarádům s auty z Benešovského Sboru evangelického, mi pomohlo se stěhováním, tedy naložit a vyložit auto s nábytkem.

Asi tři měsíce jsem byl tady v celém DPS úplně sám. A pak se to postupně začínalo plnit. Jelikož jsem jezdíval sanitkou do pražské FN nemocnice na různá vyšetření. Ale tady mě tam vozil pan starosta.jen jsem mu to řekl o něco dříve a vyjednal si v Praze běhání po úřadech než budu hotov a vyšetřen. Jenže posléze odešel do starobního důchodu a sám si netroufám jezdit takovou štreku autobusem a ještě po Praze. A tak jsem si vyjednal vyšetření ve Vlašimi na Poliklinice. Jenže po celou tu dobu v Čechticích jsem spolupracoval s obecním úřadem jako nějaký mluvčí mezi našimi obyvateli a úřadem.

Také každoročně jsem byl hospitalizován na neurologické klinice u Doc.Martina Bojara,CSc. Coby přednostou kliniky. Tam mne dávali odborní lékaři dohromady a zkoušely se nové léky, infúze či rehabilitace. Navíc jsem se dostal až na vyšetřování na klinice biochemie FN v Motole, ortopedie a klinice tělovýchovy a rehabilitace.

Tady v Čechticích bylo zdravotní středisko, kde jsem chodil za naší paní dr. Obvodní a posléze se mi i doping dostal až tak daleko, že mi musela dr. Na zubním , které jsem navštěvoval, jelikož mi vypadávaly zuby a tak mi je doktorka začala vytrhávat a tím se mi dostal infekce ze zubů do krve.

Posléze jsem opět jel na dvoutýdenní pobyt na neurologii do motola a po týdnu svého pobytu mi vyskočila horečka a já upadl do bezvědomí. Samozřejmě zbytek si již pamatuji z vyprávění od lékařského personálu na ARO i z neurologie, kteří nejen spolupracovali společně mne léčili a dali do umělého spánku a nevědělo se, jestli se z něj po měsíci- ještě probudím a když, zůstanou mi zdravotní následky. Po měsíci komatu se mne lékaři začali pomalu probouzet. A podařilo se jim mne z umělého spánku probudit udělali tedy nemožné. Vypověděli mi prý vnitřní důležité orgány.Játra ledviny a infekce v krevní oběhu atd., kterou se mi snažily vyčistit dialýzou.

Ano stalo se nemožné a zachránily mi život, za čež jim a všem lékařům na ARU i dalším, kteří se spolupodíleli mne léčit v umělém spánku a zachránili mi život před smrtí. Jsem jim za to vděčný, že se mi to přihodilo přímo ve špičkové fakultní nemocnici v Praze Motole. Také pak za mnou jezdil na návštěvu sám pan starosta z Čechtic i můj dlouholetý kamarád z Prahy a moje sestra.

Také jsem se začínal pokračovat v boji proti dopingu ve sportu jako takovému, ale i drogám, který doping vlastně je. Ale také jsem spolupracoval a spolupracuji s nadací Konto Bariéry, které mi v mnohém pomáhá a to nejen s darem repasovaným počítačem, který mi velmi ulehčí život nejen s komunikaci s úřady, lékaři přáteli atd. je to takový můj pomocný nástroj, který mi pomáhá tvořit sloh, obohacuji se stále o český jazyk a psát správně bez chyb v gramatice.

To víte, jenže nevydržím dlouho u něj sedět a být naprosto plně soustředěný a stále bolesti páteře a kolenních kloubů musím střídat jak sezení, chůzi či ležení. Ale i na to jsem si už také zvykl. A za tu dobu co jsem tady v DPS v Čechticích mne ani moc nenavštěvovala moje dcera s doprovodem s její matkou. Jen po mne chtějí peníze. Posílám výživné 2000 Kč, je to pro mne dost peněz, ale pro ně málo. Ale co se dá dělat.

Tak už je tady rok 2014 a jsem tady v DPS Čechtice přesně devět let. A také tady během těch let se mnou natáčela Česká Tv dokument o dopingu a pár redaktorů se stavilo a napsalo něco o mne, jak jsou drogy a doping velmi zákeřní, že již mnoho sportovců na doping zemřelo. Jsem moc rád, že se to nestalo mne byť se zdravotními obtížemi. A hurá do dalších let strávených tady v Městyse Čechtice v domě s pečovatelskou službou.

Pevně věřím, že i nadále budu moci spolupracovat s nadací konto bariéry i s dalšími lidmi, kteří mne také podpoří. Jsem moc rád, že jsem v DPS a jsou tu pečovatelky, které mi pomohou s běžnými věci. I za to jim patří velký dík. Ale i všem lékařům, kteří o mne zdravotně pečují i naše paní obv.doktorka MUDr.Marie Průchová, zubní a lékařky z psychiatrie či neurologie, ale velký stálý dík patří do FN Motol v Praze. 

Zpracoval: Kverek Josef

DPS - Čechtice

neděle, 23. března 2014

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.