Děkuji všem na onkologii

Histologie potvrdila zhoubné nádorové buňky. Měla by jste to velice opatrně říct dcéři. Jak opatrně- jak říct? Po tomto verdiktu jsem měla sucho v puse a hučení v hlavě.V dálce jsem slyšela, že by jsme se měli spojit s  Motolem, teď ale mají plno. Nevnímala jsem, chtěla jsem být u Lucky u své holčičky. Jak říct 14tileté slečně, že má zhoubný nádor.

Nikdy jsem dětem nelhala a to samé jsem vyžadovala od nich.Opak jsem trestala. V pokoji na posteli seděl uzlíček nervů, který tušil, že se něco děje. Řekla jsem to hned, bez přípravy s tím, že budeme bojovat, nenecháme nějakého blba sežrat kost a napadnout tělo.Tvrdý úder, přiznávám,ale rozhodně nebyl nejtvrdší.Jenže tenkrát jsme byli na začátku a vůbec jsme nevěděli,co nás čeká.Pár nocí jsem spala s Luckou, měla jsem o ní strach.Martin - syn, mi tenkrát vysekl poklonu, řekl mi, že vypadám jako smrt.  Topila jsem se, padala jsem ke dnu bezmocností a co teprve Lucka??Její sny, touhy a plány.Mládí, krásných 14 let, nádherná dívka - miss mažoretka.Všechno bylo pryč.

V pondělí 30.11.2009 Lucka nastoupila na onkologické oddělení. Přišlo první setkání s paní doktorkou Drahokoupilovou a panem doktorem Rosíkem. Po sdělení paní doktorky, co Lucku čeká a i nás, následoval můj hysterický výstup, že se mi to zdá,  paní doktorka Drahokoupilová tvrdošíjně odpovídala, že nezdá, já naopak, že tam Lucku nenechám a nenechám - ale nechala.První týden tam byla sama, každý den jsme za ní jezdili, 90km tam a 90km zpět. Při každé návštěvě jsem si říkala, že tam nepatříme, že je to sen, bylo to tam tak studené.Vrátit tak čas, zahnat vše současné, hrozivé...................

V neděli 6.12.2009 jsem již nastoupila s Luckou na oddělení.Zmatek nad zmatek, následovala honička na ubytovnu, vrátnice, 5.patro opět přízemí, vyzvednout povlečení + číslo pokoje, vrátnice -klíč. A hurá na pokoj.Při prvním vstupu na ubytovnu, jsem řekla, že tam nebudu, je to horší než zastaralý tábor. Zvykla jsem si. Dokonce jsem milovala noci s maminkami, propovídané, zábavné. A stále na ně vzpomínám, na mé úžasné maminky -Alenu,Irenu,Ivu, holky, kde jste, tolik mi scházíte!!!!

A tak nám začal boj, kde pánem času a velitelem na bojišti byla Lucka.Lůca se stala mojí součástí, mojí duší, tělem. Byla vším.A tak i to zůstalo. Nikdy jsem jí nelhala a nepřetvařovala se. Podařilo se mi úplně někam v hlavě zasunout to, že je to smrtelná nemoc. Ano, Lucka byla nemocná, dlouhodobě se léčila. Ale nic víc, nic míň. Umřít můžete na cokoliv. Na onkologii se žije. Je tam smích, pláč i láska, vše, co k životu patří.A klauni, na ně nemůžu zapomenout!! Spousta dárků, návštěv, zajímavostí, kde by jste k tomu přišli???? Motol se stal mým druhým domovem, příjmula jsem ho do svého života. Nebylo to hned, ale stalo se. Zvykla jsem si na prostředí, na lidi a oni na mě. Rok jsem znala střídání mezi Motolem, domovem a zaměstnáním.

Jednoho dne 15.12.2010 v 16,16 nám dokapala poslední chemoterapie. Ale konec to není, je to běh na dlouhé trati. Nejhorší úsek máme za sebou. Ano, my. Lucka nebyla, není a nikdy nebude na trati sama. Celá naše rodina je s ní. Děkuji manželovi a tatínkovi Lucky, který mě trpělivě v pobytu v nemocnici střídal, když jsem musela být v zaměstnání. Děkuji synovi Martinovi, který vydržel být na druhém místě.

Děkuji vám všem na onkologii, že jste takoví jací jste. Že vůbec jste!

LVyborna007

Komentáře  

 
-1 # Hodně zdravíJitka 2011-09-13 08:38
Dobrý den, přeji Lucince hodně zdraví, štěstí a všeho dobrého. Hano, obdivuji vás, mám taky dvě děti a neumím si toto představit. Opatrujze se a ať Vás potkávají jen samé dobré věci.
Odpovědět
 
 
0 # Hana Výborná 2011-09-18 09:07
Dobrý den, děkuji za přání. Lucka si teď drandí na motorce a žije normální život.Věřím, že každá máma by to zvládla stejně jako já. Bohužel potkala jsem tam i tzv.mámy, které byly jen a jen na papíře. Nemocné dítě se odložilo jako rozbitá věc, která se nedá opravit. To je pak smutný.Všem tady přeji hodně štěstí a zdraví.
Odpovědět
 
 
0 # re:Hani mám nový mail-ozvi se :-))Irena 2011-10-08 15:52
Citace:
Dobrý den, děkuji za přání. Lucka si teď drandí na motorce a žije normální život.Věřím, že každá máma by to zvládla stejně jako já. Bohužel potkala jsem tam i tzv.mámy, které byly jen a jen na papíře. Nemocné dítě se odložilo jako rozbitá věc, která se nedá opravit. To je pak smutný.Všem tady přeji hodně štěstí a zdraví.
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.