Hledání příčin POPRVÉ – nemocnice v Písku

Hledání příčin POPRVÉ – nemocnice v Písku :

Březen 2002 (0+3měsíce)

Při první návštěvě mne lékařka klasicky prohlédla a na moje hrdinské výroky, že to nic není a prosbu, že by to mohl být jen nějaký zánět mi předepsala antibiotika, o kterých jsem měl také znalost, že v takových případech pomáhají. Nabrali jsme krevní obraz, udělali sedimentaci a požádali o změření zánětlivého faktoru zvaného CRP.

V těle jak sedimentace, tak CRP ukázaly vysoké hodnoty. Tedy se jasně jednalo o nějaký zánětlivý stav. (FW=sedimentace byla stovková a CRP někde kolem 12-ti) Po dobrání antibiotik, kdy jsem v průběhu jejich požívání necítil žádnou změnu stavu mne lékařka doporučila k hospitalizaci. MOJE PRVNÍ CHYBA !!! – bál jsem se nemocnice a nechtěl a také nešel jsem si tam lehnout. To prostě bylo něco pro mne v tu dobu zcela úděsného. Šel jsem tedy jakousi „vlastní“ cestou a snažil se absolvovat všechna vyšetření ambulantně.

 

Návštěva ortopeda :

duben-květen 2002 (0+5měsíců)

První, na koho jsem se obrátil byl ortoped v písecké nemocnici. M2l jsem stáe pravidelně 2-krát denně bolesti tlumené Ibuprofenem. Bolesti se z oblasti mezi lopatkami začaly najednou objevovat i v oblasti pánve ve skloubení, kterému lékaři říkají SI. Je to jak napravo, tak nalevo. Protože se bolest stupňovala a jednalo se jasně o kostní potíže, udělal ortopéd pár snímků a vyřkl jakési podezření na chorobu zvanou Bechtěrev. To je nemoc, kdy člověku začne tuhnout páteř a začnou jaksi srůstat obratle/klouby. Udělal se test na antigen, který může jednoznačně potvrdit ono onemocnění „Bechtěreva“, ale výsledek toto onemocnění nepotvrdil. Takže diagnosa nejistá. 

 

Návštěva internisty :

duben-květen 2002 (0+5měsíců)

Dalším místem byla návštěva internisty. Opět v písecké nemocnici. Měl jsem „štěstí“ na kardiologa, který měl právě službu. Zde jsme prošli klasicky prohmatání břišní oblasti, poslech dýchání a srdce, udělalo se sono (ultrazvuk) břicha a hrudníku a jako vždy a všude EKG a POZOR! - také došlo na prohmatání uzlin v podpaží – žádný nález pohmatem nebyl. Lékař (specialista internista-kardiolog) udělal zápis. Vše zdokumentoval a v podstatě konstatoval že z pohledu internisty je vše v pořádku. Onen lékař má sice velmi dobrou pověst, ale chybou bylo, že to byl kardiolog. Prostě jsem měl ten den štěstí právě na něj.

 

Znovu u ortopeda :

duben-květen 2002 (0+5měsíců)

Ortopéd se rozhodl udělat obstřik bolavého místa – to v tom pánevním spojení zvaném SI. I tedy jednoduše s pomocí Mezokainu (lokální umrtvení) mi vpíchnul jakýsi kortikoid do onoho bolestivého místa. Zákrok nestojí za řeč, je to prostě jen injekce. Ortoped již cosi tušil, že to není v jeho oboru a tak kontaktoval revmatologa a primáře písecké LDNky. Moje další návštěvy a více než 1 rok léčby se odehrával na tomto oddělení.

 

Návštěva revmatologa :

květen 2002 – květen 2003 (0+17měsíců)

Jelikož po obstřiku se moje bolesti nechovaly jinak a stále v pravidelných 10-12 ti hodinových intervalech dostávaly moje tělo do zoufalého stavu, začalo se mi dostávat dalších a důkladnějších vyšetření, abychom odhalili příčinu. První z nich byla scintigrafie skeletu – to je nukleární medicína. Člověku píchnout do těla nějakou radioaktivní látku – cca 2mililitry a pak se počká až tak cca za 2-3 hodinky se látka rozvede po celém těle a začne snímání. Lehnete si na lůžko pod jakousi kameru a ta podle druhu vyšetření nad vámi určitou dobu jezdí a snímá onu radioaktivitu, kterou nyní vyzařujete. Podle druhu vyšetření se volí různé „nosiče“ oné radioaktivní látky. U mne se měla ta radioaktivita zachytit na místech, kde jsou nějaká ložiska se zánětem. A skutečně výsledek=fotografie ukázaly, to co jsem cítil a to, že v SI skloubení je kumulace, dále pak v obratlech na úrovni lopatek a také na místě, které jsem před tím nikdy necítil a to na levém žebru – (číslo si nepamatuji).

 

honza22

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Revmatolog chtěl mít ještě podrobnější znalost mých zánětlivých ložisek a tak jsme udělali CT (computerová tomografie) oblasti pánve. Vyšetření tentokrát nic neprokázalo (žádné trvalé změny), ani stíny, ani nic podezřelého. Jen zvětšený semenný váček. I napadlo mého revmatologa a bývalého internistu (lékaře s velmi dobrou pověstí v Písku), že by se mohlo jednat o jakousi pohlavní chorobu a že by ty bolesti mohly být způsobeny nějakými „chlamídiemi“ – asi bakterie. I udělali jsme výtěr penisu, ale výsledek byl negativní. V tu dobu (jaro/léto 2002) mi byly nasazeny léky na tlumení zánětu a bolesti Aulin 1-0-1 a později Coxtral 1-0-1. Protože bolesti byly někdy tak silné, že pravidelné užívání analgetik je neutlumilo, tak jsem dostal kapičky Tramalu (ty mi ale dělali špatně od žaludku a tak jsem si bral dle svých zkušeností…….doplnit) Další myšlenka mého lékaře byla, že by se mohlo jednat o plicní záležitost TBC a proto jsme udělali test – zvaný …… doplnit název a ztučnit který se také jevil negativní. Jelikož se na mých obtížích, které trvaly již půlroku nic neměnilo, začal jsem dostávat ještě nějaké kortikoidy=hormony. Vzpomínám si dnes již jen matně, že se jednalo v posledních několika měsících cca o 5mg Prednisonu denně. Samozřejmě, že se průběžně prováděly krevní obrazy (v průměru 1 krát za 3 týdny) a ještě se kontrolovala pravidelně sedimentace a onen zánětlivý parametr CRP. Krevní obraz se choval tak, že jsem měl nadmíru bílých krvinek – tak cca 2,5 krát více než normál (normál je tak 4 až 5), klesala mi hodnota červených krvinek k 110 (normál je tak 130 až 170). Hodnota CRP pomalu ale jistě stále narůstala a dostávala se až k hodnotám 50 až 70 (za normální se považuje tak hodnota do 5) a sedimentace byla vždy přes 100 i když normál by měl být někde v jednotkách a né ve stovkách. K revmatologovi jsem chodil od jara 2002 do jara 2003 – tedy 1 rok přibližně v intervalech 14-ti dnů až 1měsíce. Po celou dobu jednoho roku se můj zdravotní stav neměni, spíše zhoršoval. K bolestem se přidalo již po půl roce silné pocení v noci. Prostě z ničeho nic jsem se začal potit a propotil jsem během noci 3 pyžama. K tomu se ještě připojily teploty (někdy až 39st.) a velmi silné třesení těla, které se nedalo zastavit a ovládat. Byly to stavy, které v plné intenzitě trvaly cca 10 měsíců 2krát denně. Onen lékař=primář písecké LDN však stále tvrdil, že je o mojí diagnose maximálně přesvědčen a že se jedná o nespecifickou sakroilitýdu. (Pro nás neodborníky to znamená nespecifikovatelné/nespecifikované zánětlivé onemocnění v oblasti toho pánevního kloubu.) RADA – když Vám bude lékař říkat, že si je naprosto jistý, co Vám je a po čase se příznaky onemocnění nezmění, okamžitě hledejte jiného lékaře, ať se to potvrdí, nebo vyvrátí. Nejlépe člověka, který nezná toho Vašeho. Mohou to být vzájemně se uznávající specialisté a pak, co řekne jeden, ten druhý okamžitě akceptuje bez vlastního přemýšlení.

 

Konec u revmatologa:

 květen 2003 (0+17měsíců)

Po roce, když se nic neměnilo na mých problémech, rozhodl se lékař udělat klasický rentgenový snímek části pánve, kde celou tu dobu předpokládal vznikající srůsty kosí a proměnu vazů v něco jako kost. Snímky jsem si vyzvednul na rentgenovém pracovišti, donesl je doktorovi, ten se na ně podíval přes světlé mléčné sklo a jako znalec hnedka řekl:“tady nic není, to je naprosto čisté“. Asi mu také v tu chvíli došlo, že je třeba hledat cestu (stanovit mojí diagnósu) někde úplně jinde. Předemnou zavolal do Českých Budějovic údajně revmatoložce, vše spolu prodiskutovali, ale nic se nevyřešilo. Pak odešel, že si zavolá z jiného telefonu a vrátil se cca po 30-ti minutách. Následovalo rozhodnutí, že uděláme znovu vyšetření ultrazvukem. To byla moje poslední návštěva i primáře písecké LDN, rehabilitace a revmatologa v jedné osobě.

 

SONO (ultrazvuk) vyšetření po roce obtíží

květen 2003 (0+17měsíců)

Na jaře roku 2003 jsem odpoledne přišel na oddělení písecké nemocnice, kde provádějí sono. Měl jsem štěstí – službu konal jakýsi Dr.Holan o kterém se tvrdí, že je šikovný. Mne se to také hnedka potvrdilo. „Lehněte si“, zaznělo. Pak dávka gelu a pak tiché klidné projíždění sondou po břiše. Náhodně manželka (zdravotní sestra) šla se mnou a tak se na obrázky dívala. Po krátkém mlčení Dr. Holan vzal monitor, natočil ho směrem na mne a říkal, tady jsou difuzně rozložena nějaká ložiska. Podívejte se na to. Viděl jsem tam spoustu velmi tmavých skvrn. Ptal jsem se na jejich skutečnou velikost a bylo mi řečeno, že to jsou nějaká ložiska v játrech a také v hýlu sleziny a jsou velká kolem 3 až 4 centimetrů. Díval jsem se na to, jako na obrázky v černobílé televizi a nic jsem si o tom vůbec nemyslel. Pak Dr. Říká: „tohle vypadá něco jako Hočkyn“. (psáno Hodgkin) Pak požádal sestru aby přinesla můj poslední snímek té údajně srůstající pánve a společně s dalším mladším kolegou se podívali na onen snímek. Slyšel jsem jen „co to tam ten Dr. XXX (jméno primáře písecké LDN) léčil?“ No a pak to šlo ráz na ráz. Další den jsem už byl na 

 

CT (computerová tomografie) vyšetření v Písku

květen 2003 (0+17měsíců)

které jen potvrdilo a zpřesnilo ultrazvukový nález. V podstatě bylo zasaženo . . . .doplnit V průběhu těchto vyšetření se mi dostalo rady, ať si začnu hledat pracoviště onkologie „vyššího stupně“-moje vlastní definice. Jsou prý onkologická pracoviště rozdělena na ta běžná a na vyšší. Také jsem okamžitě byl přesunut k píseckému onkologovi – Dr.Sádlovi. Na první návštěvu onkologa jsem byl předobjednán na brzkou hodinu ráno, abych ještě mohl být pracovně cca ve 12.00 hod v Bratislavě. (tím jen dokresluji, že jsem ještě vůbec netušil co se bude dít a která uhodila) Onkolog však asi zapomněl, že by mne měl vzít dříve a když jsem se mu vnutil, tak mne velkoryse odmítnul, až na mne přijde řada. Takže jsem cestu odložil, došel se domů převléknout a šel si sednout do čekárny. Když se na mne dostalo, tak jsem byl prohmatán (velmi nervózně a neseriózně působícím lékařem), který však přes svoje prchlivé chování dobře vyhmátnul jednu uzlinku nad klíční kostí nalevo. (Pozn. „ať lékař působí prchlivě, nebo seriózně na kvalitě výsledku jeho práce to zřejmě nemá vliv) ALE na pacienta ta prchlivost působí okamžitě. I tedy onkolog v Písku se rozhodnul, že okamžitě uzlinu odoperují a dají na histologický průzkum a zjistí co se to tam nachází za nezdravé tkáně. (Histologický průzkum vypadá tak, že odebranou tkáň posílají minimálně na 2 pracoviště v republice, kde ona 2 pracoviště nezávisle na sobě popíší o jaký typ buněk se jedná). Jelikož jsem byl zcela v nedůvěře vůči písecké nemocnici, kde jsem byl léčený takovou dobu a zcela špatně a teď ta rychlost střídavě až choleričnost onkologa, tak jsem řekl už jen: „dost“. V průběhu předoperačního vyšetření jsme se ptali a doptali, kde a jak se nechá v Praze léčit onkologie. Když jsem věděl, že se mohu obrátit na VFN (Všeobecnou fakultní nemocnici – na Karlově náměstí), učinil jsem tak a už jsem o Písku nechtěl ani vidět ani slyšet.

 

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.