Hledání příčin PODRUHÉ - Praha 1.VFN

Hledání příčin PODRUHÉ - Praha 1.VFN

Květen-červen 2003 (0+18měsíců)

 

První setkání s onkologem

 

Dostal jsem se na polikliniku VFN (Všeobecná fakultní nemocnice na Karlové náměstí-poliklinika) do péče MUDr.Tesařové CSc.

Moje první setkání bylo skvělé. Seděla tam menší, klidná inteligentní žena se schopností a ochotou naslouchat mým potížím. Zeptala se mne na počátek mojí anabáze a v klidu si dělala poznámky a vkládala dotazy, které průběh mojí nemoci upřesňovali. Asi tak po 3/4hodině jsme se dopracovali ke konci popisu mých problémů. Nastalo rozhodnutí lékařky hledat správnou diagnosu. Tedy k prvnímu patřilo znovu provedení vyšetření pomocí ultrazvuku (SONO) a následně pomocí computerové tomografie (CT). Zde nutno ještě napsat, že MUDr.Tesařovou považuji za skutečného talentovaného, poctivého profesionála s velkou dávkou lidského pochopení. Zvláště pro to, že její chování vnímám dodnes jako vrozenou vlastnost ctít, léčit a pomáhat člověku, přeji každému tolik štěstí, aby narazil na podobného lékaře. 

 

SONO, CT

 

Byla provedena hnedka 2 ultrazvuková vyšetření a to jak břišní dutiny, tak pak měření jakýchsi parametrů (velikost, průtoky) srdce a srdečních cév. Všechna vyšetření probíhala ambulantně a to ve Všeobecné fakultní nemocnici Karlovo náměstí.- ultrazvuk břicha potvrdil dřívější nález u Písecké nemocnice, tedy jakési objekty v játrech a hýlu sleziny- ultrazvuk (echo) srdceje vyšetření, kterému se také někdy říká „Doppler“. Toto vyšetření mělo krom rozměrů a průtoků (laicky myšleno) odhalit také možnost, zda „nesedí na chlopních nějaké bakterie, které vyvolávají moje teploty“ – definovat inteligentně. Vyšetření nic neodhalilo a zdálo se býti vše kolem srdce v pořádku.- CT Opět jen potvrdilo původní nálezy z Písku

 

SCINTIGRAFIE (nukleární medicína) skeletu

 

Jako již v okresní nemocnici i zde se jednalo o stejné vyšetření, kdy mi byla aplikována radioaktivní látka (cca 2ml) do žíly a přibližně 30minut jsem pak ležel pod snímačem (kamerou), která je citlivá a umí snímat místa se zvýšenou akumulací podané látky a tím poukáže na místa s jakousi patologickou změnou. Pracoviště ve VFN užívalo oproti okresní nemocnici dokonalejší přístroj, který měl dvě snímací sondy proti sobě, čímž bylo umožněno vytvoření prostorového obrazu mého těla. Tady je potřeba dopsat výsledek vyšetření

 

BIOPSIE (odběr vzorku) jater

 

Protože všechna doposud prováděná vyšetření ještě nedávala mojí lékařce jasnou informaci k jednostrannému stanovení diagnózy, bylo mi navrženo vyšetření s odběrem tkáně. Bylo to moje první vyšetření, kdy se mělo jednat od přímý odběr tělesné tkáně. Tento odběr se měl týkat ložisek nalezených v játrech, aby se ony „objekty“ mohly přesně identifikovat. Odběr se provádí na pracovišti Computerové tomografie (CT), aby se přesně nalezlo místo, kde se ony „objekty“ v játrech nacházejí. U mne bylo prováděno opět ve 1.VFN na Karlově náměstí. Na vyšetření jsem si došel sám. Do půl těla svlečený jsem si lehnul na stůl computerového tomografu. Pan primář se mne zeptal, zda vím, jaké vyšetření mne čeká? „Ano odběr vzorku z jater“, zněla moje odpověď. Pak mi byla klasicky napíchnuta kanyla k podání kontrastní látky a akce začala. Primář si nejprve označil místo na mém těle, kde bude odebírat vzorek. Pak mi oznámil, že mi lokálně místo vpichu umrtví Mezokainem a také mi píchnul injekci s touto látkou kamsi na pravé straně pod hrudníkem. Následovaly trochu vytřeštěné oči přítomné sestry a lékař si bral jakousi dlouhou slabou tyčinku do ruky. Tu přiložil hrotem na ono umrtvené místo a začal pomalu tlačit a propichovat kůži a další tkáně, aby se dostal do místa jater, kam potřeboval. 

 

DOPORUČUJI – v tomto okamžiku ať Vás sestra drží za ruku, nebo jako mne za nohu a maximální silou Vám tu končetinu mačká – prostě ať Vás to bolí a třeba si do Vás zaryje pěstěné nehtíky!!! Smile ŘEKNĚTE SI O TO PŘED VÝKONEM. Ona totiž bolest na jiné části těla vcelku dobře odvede vaší pozornost od prováděné punkce. Osobně tímto v duchu dodnes děkuji oné neznámé sestře z Karláku.

 

Slyšel jsem, jak probíhá propichování mých tkání a jehla pronikala do mých útrob. V duchu mi probíhalo hlavou, jak asi nepříjemné musely být ony zápasy šermířů a mušketýrů. Člověk si v tu dobu říká: „dělej“, ať už to mám za sebou, ALE v tomto případě to mělo své nutné přestávky. Primář v jakémsi okamžiku zapíchnutí „kordu“ do mého hrudníku odešel, aby se ujistil pohledem na obrazovce „cétéčka“, že je ve správném místě a jeho další posun jehly zasáhne ona ložiska. Znamenalo to, že jsem se díky zapíchnuté jehle, která ze mne čouhala nemohl nadýchnout, ani vydechnout – tedy jen ve velmi malém rozmezí. A tělo je samozřejmě vypjaté, takže by člověk potřeboval dýchat naplno. Stolek popojel pod snímač a mne nedalo, než se podívat, jak ten „kord“ ze mne trčí. Viděl jsem tak 20-30cm čouhající tyčinku, která se kymácela zapíchnuté v mém břiše a naslouchal jsem sestry dost naléhavý hlas:“nedívejte se na to“. No nic. Díval jsem se a viděl. Lékař přišel od monitoru, posunul jehlu správným směrem, pak jsem jen slyšel (vůbec necítil) cvaknutí, kterým se uštípne kousek tkáně a pak mi s citem jehlu vysunul. To se člověku již alespoň psychicky uleví a lze se bezbolestně nadechnout a vydechnout. No pak následoval výrok lékaře:“odebereme ještě jeden vzorek“. No to mi znovu trochu zatuhla krev v žilách, ale co naplat. Stejným způsobem jako první vpich, proběhl i druhý. Lékař mne poučil, že teď v žádném případě nesmím vstát a že musím celý den ležet a až tak večer si mohu dojít na WC, ale zase hnedka lehnout a nehýbat se. Těsně pár minut po výkonu se musím přiznat, že se u mne dostavil jakýsi šok – tak to alespoň vnímám nyní s odstupem času. Prostě tělo se roztřáslo a byl jsem dost vynervovaný. Co mi však hodně pomohlo byl onen mohutný stisk mojí holení kosti sestřičkou, která výkonu asistovala. Dále přijel ošetřovatel (sluha), naložili mne na vozík a dovezli na pokoj, kde mne opět ručně přenesli na postel. JE TŘEBA SE OPRAVDU NEHÝBAT. Dále se již jednalo jen o běžný proces hojení a druhý den jsem již chodil. Ona místa po vpichu však byla stále cítit a člověk se musí trochu šetřit, neb v tom občas i bolestivě píchlo. Výsledek punkce byl opět nejednoznačný a poukazoval na jakýsi neaktivní stav nádorových buněk. Jak jsem se dozvědět, tak prostě ony Hodgkinovské buňky mají období, kdy se tváří a jsou neaktivní a období, kdy se hojně a vesele množí. Asi jsme punktovali v období jejich odpočiku?

 

K celé punkci jater ještě dodám, že i cca po 1,5 roce i běžným ultrazvukem byla obě místa identifikovatelná jako nějaké objekty o průměru cca 1-2cm. Po léčbě, kterou dále popíši a která zcela odstranila z jater všechna zhoubná ložiska, známky vpichu byly stále zjistitelné. Trvalo to Více než 2 roky, než se i tyto kulovité nehomogenní objekty z jater ztratily.

 

TREPANOBIOPSIE (odběr vzorku kostní dřeně)

 

Toto bylo pro mne první neznáme vyšetření. Jedná se od odběr kostní dřeně a kousek ploché kosti. „Na Karláku“ to provádějí velmi (relativně) příjemným způsobem, neboť se vzorek odebírá z kyčelní kosti (pánve). Vyšetřovaný si může zvolit, zda chce provedení pouze s lokálním umrtvením (Mezokain do místa odběru), nebo úplném (anestezii=uspáním). Úplné uspání však není takové, že by vyšetřovaný musel být napojený na přístroje a měl v ústech a krku dýchací trubici s narkózou. Pouze se napíchne kanila do ruky, pak si lehnete na bříško s mírně staženými kalhotami a vyhrnutou košilí. Na prst jedné ruky se nasadí měřič saturace (okysličení krve) a do kanyly anesteziolog (uspávač) vpustí Dormikum (látka která navodí pocit uvolnění, pohody a tepla), plus nějakou další látku jako analgetikum (prostředek pro tlumení bolesti). Lékař odebírající vzorek a sestra mezitím postříkají pánevní oblast desinfekcí a pak jen cítíte jen určitý tlak na pánev. (Osobně jsem již absolvoval celkem 4 trepano-biopsie). Pokud máte štěstí na anesteziologa, tak se vás ptá zda cítíte pouze tlak, nebo mírnou bolest a podle potřeby kanylou přidá látku proti bolesti. Běžně člověk komunikuje, ale je jaksi omámený. Často se dělá odběr z obou stran. Pro vyšetřovaného se změní pouze místo tlaku. Zda se odebírá dřeň, nebo kostička člověk vůbec necítí. Jedná se o jedno možná z děsivě popisovaných vyšetření, ale tak jak to provádějí na Karláku je to velmi dobře snesitelné. Biopsii bez celkové anestezie neznám a nechci ji zkoušet. V jiných nemocnicích se údajně odebírá stejný vzorek z hrudní kosti a prý je to mnohem více bolestivé. („Zlatý Karlák“ a Doc.Ciesler, nebo MUDr. Šálková, kteří tyto biopsie provádějí).

 

Po vyšetření kostní dřeně se bohužel zjistilo, že obsahuje nádorové „Hodgkinovské“ (čtěme Hočkynovské) buňky. Dle onkoložky to však vzhledem k povaze těchto buněk a jakési ještě ne plně přesvědčivému určení nálezu vyžadovalo odběr uzliny a její histologické vyšetření. 

 

BIOPSIE uzliny

 

Po celou dobu mých obtíží se mi nikde na těle neobjevovaly žádné uzliny, jak to bývá u této choroby lymfatických cest obvyklé. Tedy pro přesnost – žádné periferní uzliny. Jediné místo, které identifikoval písecký MUDr. Sádlo při velmi razantním a mohutném prohmatávání bylo nad levou klíční kostí. Uzlinka byla ale dost hluboko a hrozilo při jejím odběru, že může dojít k pneumotoraxu. Přesto však jsem byl jednoho dne na ORL ve VFN řijat s tím, že mi bude uzlina druhý den (v celkové anestezii) odebrána. Druhý den před operací si mne lékař přišel prohlédnout a zjistilo se, že uzlinka není hmatná. Lékaři se rozhodli pro odložení operace.

 

Po nějakém čase (cca 14dnů) na naléhání mojí precizní a perfekcionalistické lékařky onkoložky se přeci jenom operace uskutečnila. Operaci prováděl MUDr. Rambousek a i jemu patří moje největší chvála i díky. Pěšky jsem si došel lehnout až na operační stůl, bavil jsem se se sestrou, která mi napichovala kanylu a připravovala mne k výkonu. Pak přišla anestezioložka-lékařka, prohodila na mne pár vět a nevím nic. Toto byla klasická operace s uspáním, kdy máte v ústech onu trubičku s narkózou a kyslíkem. Po probuzení jsem se již nacházel na „dospávacím“ pokoji. Byl jsem totálně propocený, což byl můj obvyklý projev lymfatického onemocnění. Nic jsem necítil a jen blaženě jsem pospával. Na krku jsem měl přelepený řez o délce cca 5 cm. Dále se jednalo opět jen o běžný proces hojení, který nemá cenu popisovat, neboť byl zcela bez komplikací. Naštěstí mi byly odebrány dokonce dvě uzliny (operace trvala 2 hodiny – opět velký dík MUDr. Rambouskovi) a tak bylo z čeho bádat.

Výsledek tohoto odběru byl již jednoznačný a podporoval předchozí domněnky mojí onkoložky MUDr. Tesařové, která stanovila diagnózu morbus Hodgkin IV B

 

 

Jiné testy

Výše uvedené metody vyšetřování byly po celou dobu mých problémů provázeny běžnými kontrolami krve. Ať v písecké nemocnici, nebo po dobu hledání příčiny na Karláku, tak jednou za 2-3týdny mi byla odebírána krev na krevní obraz, diferenciál a občas jiná vyšetření jako je stav vnitřního prostředí=minerály atd. Také se prováděly testy moči, výtěry ze všech tělních vstupů/výstupů a samozřejmě lékaři poslouchali čistotu dýchání, prohmatávali moje břicho a tak dál. 

Komentáře  

 
0 # uzlina na krkuDAVE 2009-09-07 21:50
hele prosimte mam jit na biopsiy uzliny na krku a mam docela strach jaky to je kdyz ti neco podobnyho dělaj nemusi to bejt zrovna na krku proste je to hodne bolestivy?
Odpovědět
 
 
0 # hele 2009-09-07 22:44
hele záleží na tom, zda se rozhodou Ti to dělat s lokálním umrtvením, nebo v celkové anestezii, je dobré se na to předem informovat. Já byl celkově uspalý a bylo to lepší, protože z původně plánovaného 15min odebrání se vyklubala práce něco přes hodinu a to bych se asi zbláznil, když bych to všechno vnímal v lokálním umrtvení. Hodně zdraví a negativní výsledek Ti přehe Hele
Odpovědět
 
 
0 # dikDAVE 2009-09-08 14:06
Tak díky
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.