Neztrácet pozitivní přístup

Neztrácet pozitivní přístup,i když situace vypadá sebehůř

Venku je nádherné letní počasí. Sluníčko svítí naplno, letní šaty a kraťasy... Ale stačí se na chvilku zastavit, a v mžiku se vybaví celé uplynulé dva roky se svými nepříjemnostmi a strastmi.

Ale kde hledat počátek?

Snad na plicním na poliklinice, kde se během okamžiku dozvídáte, že pokud nenastoupíte do nemocnice, tak zemřete. Dost šílená představa, když doma na Vás čekají tři malé děti. Pak už je jenom dílem okamžiku, než se přesunete z polikliniky na lůžkové nemocniční oddělení. Tzv. za pět minut dvanáct nastupujete na vyšetření zvané Bronchoskopie. Mezitím se zdravotní stav zhoršuje, začínáte se dusit. Následuje chirurgický odběr vzorků, za pár dní nástup na Onkologii. Otvírá se spousta nových otázek, co bude dál?? Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že by se mohlo jednat o rakovinu, ještě k tomu v pokročilém stadiu, až vážný přístup mého manžela a doktorského kolektivu mi naprosto otevřel oči, že to žádná legrace nebude. Rozběhl se kolotoč chemoterapií. Ihned po druhé sérii jsem se opět na vlastní kůži přesvědčila, že to bude těžší, než jsem si myslela. Přijela jsem si totiž na tzv. dopich vlastním autem, jenže hned po příjezdu jsem se sesypala sestřičce přímo do náruče. Pak už následovala postel, ani nevím jak. Každou ze sérií provázely nějaké komplikace - ať už to byla celková slabost, obrovský průjem, či horečka, nevyjímaje zvracení.

V mezidobí – příprava na transplantaci kostní dřeně, no nejdřív odběr vlastních krvinek, a jestli si někdo myslí, že to je procházka růžovým sadem, tak se šeredně mýlí, je to dost velká zabíračka.

Pak už jenom poslední tři série chemoterapie, zubní prohlídka s ošetřením všeho možného. Pak už jen čekání na volný termín na transplantaci. Když už se čekání zdá nekonečné, zazvoní telefon, že nastupujete. Zprvu to nijak hrozivě nevypadá, ale nejdřív poslední série chemoterapie, poté transplantace natolik vyčerpá a odrovná, že nejste schopni žádné činnosti. Přesto když se před Vánocemi dostanete domů, připadá Vám bílá krajina jako malý zázrak, který vnímáte kolem sebe.

 

Těmito několika řádky jsem Vám jen chtěla ukázat, že i když je člověku hodně zle, s troškou pozitivního myšlení se dá z toho vylízat, jen neztrácet naději. Mějte se krásně a všem držím palce do dalších dní. A teď vzhůru zpátky do života.

 

Když už si myslíte, že máte všechno za sebou, přijde další rána. Tentokrát autem přímo do stromu. Naštěstí jen s krvácením do mozku, zlomeným nosem a pohmožděným hrudníkem. Zato vozidlo totálně odepsané.

A kde je tedy konec? Zase znovu vstát.... a vzhůru do života.....

 

 

P.S. Úctu a poklonu všem, kteří z nejrůznějších příčin bitvu s rakovinou prohráli.

 

Jana Mej.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  

Komentáře  

 
0 # Iva 2012-07-12 19:11
ahoj Jani take bojuji s rakovinou mělajsem rakovinu prsa po 1a pul roce ortel metastaze kosti začinam ozařování bojuji,ty se drž
Odpovědět
 
 
0 # Jana mej 2012-09-17 12:23
Ahoj ivo, teprve nyní jsem se dostala k tvé odpovědi,moc ti držím palce.
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.