Škola života

„Máte rakovinu.“ V uších zazněla rána, jako drsný soudcův verdikt. „...čtvrtého stupně...“

Svět se zastavil. Před očima začalo blikat to hrůzu nahánějící slovo „Umřeš!“ doprovázeno strašlivým zvonivým smíchem, jako bych slyšela smrtku. Přeběhl mě mráz po zádech a hrdlo se pomalu stahovalo a stahovalo. Pochytila jsem ještě: „...četné metastáze.“ Do očí se mi vkradla tma.

 

 

Trvalo mi dlouho, než jsem tomu uvěřila. Zvlášť v tom krásném devatenáctém věku, s celým životem a maturitou těsně před sebou. Přijela jsem nedávno do nemocnice jen s těžkým zápalem plic se skálopevným přesvědčením, že se brzy uzdravím a všechno bude opět v pořádku. Teď mám rakovinu s četnými metastázemi na čtyřech místech těla, včetně časované bomby v mozku. Co bude dál? S každým krokem na cestě zpět do nemocničního pokoje ze mne opadávaly střípky snů, plánů a cílů, které se mi zdály již nadobro ztracené.
Začal kolotoč – jedno vyšetření, druhé vyšetření, operace a rozvržení plánu chemoterapie. Celý studentský život s nejrůznějšími zájmy se najednou rozplynul jako vodní pára nad hrncem. Uvědomila jsem si, že v tuto chvíli plně začínám chápat výrok: „Všechno se boří jako domeček z karet.“ Mladí lidé v mém věku, a nejen mladí, se kolem mé nemoci vyhýbali co největším obloukem, nevěděli, jak se mnou mluvit, jak se chovat, rodina na tom byla podobně. Kam jsem se podívala, tam byly rychlé uhýbající pohledy, kolem mne se vytvořilo neviditelné dvoumetrové pásmo, kam nevkročila ani noha. Cítila jsem se najednou tak osamělá, jako bych měla na čele napsáno: „Pozor, nakažlivá rakovina! Dodržujte bezpečnostní odstup.“ Probrečela jsem celé noci a poté došla až k bodu, kdy jsem už plakat nemohla. Dostala jsem se kamsi, kde jsem už necítila nic. V ten moment jsem sklouzla do stavu úplné rezignace, vzdala jsem to, vyhasl onen světlý bod – důvod, proč žít, proč bojovat. Čekala jsem už jen na jedno – na smrt. Po několika dlouhých hodinách, kdy se nic nedělo, se mi rozsvítilo. Musím přece bojovat pro rodinu, leukémie nám vzala jednoho maličkého člena – sestřičku, nesmím dovolit, aby rakovina vzala dalšího z rodiny, aspoň ne tak snadno a rychle, bez boje.

 


Přišla první noc s CHT a já měla pocit, že je kolem mě ta nejhlubší propast, to nejtišší prázdno. Jen já, kapající pytlík, tančící břicho a tisíc myšlenek, nic víc. Hlava se točila čím dál rychleji a já se nořila do víru žaludečního tance a přestala vnímat čas...
Svítání bylo pro mne darem. Na chvíli končila chemoterapie. Začala jsem v sobě střádat veškerou energii k tomu, abych se z první dávky jakžtakž dostala a mohla se bez větších problémů došourat tam, kde myšlenky na bebí upadají kamsi, kde už nevypadají tak hrozně - do školy mezi lidi. Byla jsem na sebe hrdá, že se mi podařilo se postavit na nohy a ve škole celkem obstojně fungovat. Ještě jsem se tak úplně nevzpamatovala, když odpoledne přišla další dávka, která protrhla jakýsi obal a nastřádaná energie ze mne vytékala, téměř nevyužita.
„Jen to ne, ta energie je to poslední, co mám“, řekla jsem neslyšně a naprázdno polkla. Tíhou mého těla se mi podlomily nohy a já padla se slzami v očích na zem. Zelená nemocniční podlaha se proměnila v bublající bahno, do kterého jsem se pomalu nořila. Hlouběji a hlouběji, někam do temnot.

 

Ani nevím, jak dlouho to trvalo, když ke mně najednou přiletěl krásný motýl plný modrofialového třpytu, který krásně kontrastoval s okolní tmou. Rozplývajíc se nad jeho krásou, jsem někde v koutku duše zahlédla malé světélko. Hřejivý plamínek naděje. Zjistila jsem, že mé nitro ještě tiše věřilo, i přesto že mozek už ne... a já pochopila.

 

Rakovina není trest, podraz osudu či událost, která hraje neférovou hru. S nemocí se otvírají dvířka k poznání sama sebe a pravých hodnot života. Je to směrovka, jež nás má dovést k tomu tajemnému úhlu pohledu, který zázračně mění život na krásnější, jasnější a optimističtější nezávisle na materiálních věcech.
___________

 

Meta rostou, moc času mi prý od setkání s bledou slečnou s kosou sice nezbývá, ale já to ještě rozhodně nechci vzdát. Chci si totiž ten život z toho již zmiňovaného kouzelného pohledu užít, s pokorou. A kdoví, třeba mi bude dáno žít déle, když budu chtít. Třeba si jednou budu vesele s papučemi v křesle plést svetříky svým vnoučátkům. A pokud ne, tak budu na hrobníkově lopatě děkovat, že mi byla dána příležitost ještě žít tak, jak doopravdy chci, s vědomím toho, jak je život nádherný, s tím, co je opravdu důležité, bez lítosti, že jsem něco nestihla nebo neudělala. A budu moci všem s radostí říci: „Umírám šťastná, moji milí!“

 


Tímto zároveň děkuji své rodině, svým přátelům, kantorům a ostatním, kteří mi do žil vlévají optimismus a sílu.

Milí nemocní, přeji vám všem hodně síly, chuti do života a nikdy neuhasínající plamínek naděje! Vydržte! Vždycky je pro co žít... alespoň pro ten překrásný motýlí třpyt a pro nový začátek po škole života, jež se jmenuje Rakovina... a jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

Komentáře  

 
0 # Jana 2012-03-05 09:20
boze, tak mlada..!! ale tesi me,ze existuji tak moudri mladi lide hodne stesti,drz se!!!!!!!!!
Odpovědět
 
 
0 # PodporaEvik 2012-03-05 21:26
[color=red]Milá Kaťule, tato nemoc se bohužel nevyhýbá žádnému věku, dělám i přednášky na školách o prevenci rakoviny prsu pro studenty a opravu se k tomu onemocnění hlásí čím dál tím mladší ročníky. Držím moooc palečky v tak těžkém boji a posílám Ti hodně sil! A nejen Tobě, ale i Tvým blízkým, kteří to někdy nesou opravdu moc těžce. Moc krásně jsi svůj příběh napsala, děkuji.[/color]
Odpovědět
 
 
0 # bojjana 2012-03-06 10:08
ahoj Katuško, jsi nesmírně statečná dívka a moc bych Ti přála, aby jsi ten boj s tou hnusnou nemocí vyhrála a mohla jsi ještě dlouho užívat života. Kdo touto nemocí sám neprojde,nikdy nemůže pochopit tu hrůzu a beznaděj, co se v nás odehrává. Z hloupých a netaktních lidí kolem si nic nedělej. Nikdo z nich neví, kdy ho může potkat něco podobného.Držím Ti palce ať se vše obrátí k lepšímu Jana
Odpovědět
 
 
0 # *Přání*Márty 2012-03-06 13:27
Katko, děkuji za /zpověď/ - slova Tvá, raději bych byl kdybych je čísti nemusel ... Přeji Ti hodně sil a štěstí, v \oji\"" s tím \""darem shůry\"", nejen Tobě ... + posílám jeden obrázek www.rajce.net/f305146425 Tímto děkuji i za velmi chvályhodný projekt www.osudy.cz S pozdravem MK"
Odpovědět
 
 
0 # Katko,ještě ne...Jarmila 2012-03-07 22:23
Překrásný motýlí třpyt,taky ještě musíš zažít tu ovíněnou lehkost bytí po maturitě. A je moc krásné s někým jen tak sedět a dívat se na východ slunce, taky s někým jít davem a vědět, že patříte k sobě.Jo a taky ještě musíš zažít, co to je porodit dítě, krásné, zdravé. Chodit pyšně s kočárkem, co ho vezete společně s tátou.A taky je krásné, když ten mrňous řekne poprvé máma. U toho přece musíš být. A pak zažít ten kolotoč malých průšvihů, rozbitých kolen,tajných lásek a už? Ano odchod z domova,tvé dítě je přece dospělé. Tak a teď si klidně pleť ty svoje svetříky vnoučatům. Katk o, drž se, tohle všechno máš přece před sebou!
Odpovědět
 
 
0 # Můj obdivJiřina 2012-03-08 08:15
Obdivuhodná mladá žěna.
Odpovědět
 
 
0 # dojetiJanca 2012-03-13 21:52
Ahoj, nechci Te utesovat, nechci Ti radit. Muzu jen tise obdivovat jak rychle sis toto vsechno uvedomila. Nekterym lidem to trva o dost dele a marni tim svuj cas - nemyslim jen nemocne, myslim i zdrave.. je mi lito ze clovek si toto vsechno uvedomuje az kdyz onemocni. Jsem na Tebe pysna, hrda aniz bych Te znala. Tato zakerna nemoc chodi kolem me rodiny .. Letos se s ni doufam zdarne poprala mne nejblizsi - maminka. Smej se kocko. Smej co hrdlo raci. .... neubranim se napsat, ze Te obdivuji jako uz nikoho tak dlouho....
Odpovědět
 
 
0 # Moc a moc štěstíjindra 2012-03-14 19:57
Milá Katko, Tvé vyznání je tak krásně napsané, že ně něho budu ještě dlouho myslet. Přeji Ti hodně, opravdu hodně štěstí, protože přece jen chodí kolem nás.
Odpovědět
 
 
0 # Moc na tebe myslímMíla 2012-03-16 10:49
ahoj Katko, Tvůj osud by si měli přečíst všichni,aby pochopili o čem ten život je a hlavně v dnešní době. Já bych si přála mít kouzelný prsten a jedním otočením bych chtěla zařídit tvé zdraví...,proto že ty si ho zasloužíš a moc! Jsi úžasná holka. Drž se...myslím na Tebe.
Odpovědět
 
 
0 # Jana 2012-03-19 01:25
Katuško, držím Ti hrozně moc palečky. Je hrozný a strašně nespravedlivý, že Tě to potkalo v tomhle věku. Dalo by se říct, že to prozření, ke kterému jsi dospěla je úžasná věc. K tomu jsme asi dospěli většinou všichni, kteří jsme onemocněli rakovinou. Ale Ty jsi na to hrozně mladá. Já věřím, že to zvládneš, ale Tvůj náhled na život se naprosto změní. Zestárneš, zmoudříš, ale za život to stojí!!!! Budeš si úplně jinak vážit života, ale to už pociťuješ teď. Hlavně bojuj!!!!!!!!!! Psychika je nejdůležitější. Mě taky diagnostikovali metastázy - už jsem se loučila se životem a rodinou ( je 54 ). Bylo to před 2 lety a stále tu jsem a užívám si každého dne. Nenech se nikým a ničím rozhodit!!! Moc na Tebe myslím. Kdyby jsi si třeba chtěla někdy zavolat, tady je mé číslo 721828429. Máš naprosto pravdu v tom, že většinou okolí neví, jak se k nám má chovat. Papa Jana
Odpovědět
 
 
0 # Lada 2012-05-18 01:10
Vůbec si nemyslím, že nemoc je dar,jak jsem už mockrát četla,je to velká překážka a podraz od života - zvlášť ve tvém věku.Snaž se vydržet, nepropadat panice,jsi obdivuhodná a moudrá.Napiš pár řádků, jak vše zvládáš.
Odpovědět
 
 
0 # PokoraZlata 2012-05-18 07:14
Milá Katuško, v podstatě bych napsala to samé, jako paní Lada . Máš u mě obrovský obdiv. Je neuvěřitelné ,jakou máš v sobě vůli a moudrost a to již v tomto věku Věřme,že existu je nějaký ten anděl strážný,který je s tebou. Když budeš mít sílu, tak napiš budu ráda, když se ozveš,třeba i několika slůvky , protože každé Tvé slovo má obrovskou sílu a naději. Věřím, že se to zastaví a zvládneš to.
Odpovědět
 
 
0 # dar/nedar ???honza 2012-05-18 14:12
Nemoc jako dar: Čtu teď v posledních dnech knihu Diagnostika karmy od ruského vědce Lazareva. Je to literatura, která mne v mnohém posunula poznání. Respektive co jsem cítil, to Lazarev definuje slovy a vysvětluje to. Jsou zákony kosmu, které nejsme díky našemu mozku a podobě v jaké se nacházíme schopni vnímat a ani se jimi řídit. Slovo \dar\"" si představujeme jen v té podobě, která nám udělá pozemskou radost. Dar v podobě nemoci nám však tuto radost jisto jistě nezpůsobí. Co ale způsobí je to, že nás upozorní, nebo dokonce změní, případně úplně zastaví na naší pozemské cestě. A proč to tento \""dárek\"" udělá? Protože něco není s námi v souladu s tím nejvyšším řádem vývoje. Budu-li náš svět chápat nejen 5-ti smysly a rozumem a jako jakýsi \""odskok do školy\"" ze \""světa vesmíru\"", pak pro to \""co je věčné\"", \""co nás zřídilo\"" = tedy myšlenka je určitě nemoc darem i v tom hezkém smyslu. Z toho, co však cítím jako člověk na materiální úrovni je nemoc (jakákoli a v jakémkoli rozsahu) utrpením. ANO, kéž by tedy \""naše Káťa\"" již netrpěla ani zde a ani pak tam, kde se jednou všichni potkáme. Všichni z jejích řádek totiž již dnes dobře cítíme, že ona je v moudrosti nad mnohými. Zdraví Honza"
Odpovědět
 
 
0 # DARnokianna 2012-05-20 20:25
Myslím si, že nemoc je dar. Alespoň ze svého hlediska to tak vnímám. S nemocí se potýkám už 3 roky. Vždyť jak jinak bych si uvědomila, že ten život vlastně hrozně miluju, jak jinak bych si zjistila, co všechno je tady na tom světě krásné, pro co všechno stojí za to žít. Radovat se z každého okamžiku, kdy to lze. A vždycky je proč. Ať je to krásné žvatlání vnoučat, nebo rozkvetlá květina s neopakovatelným i zázračnými tvary a barvami. Jak ptáci nádherně koncertují, jak voní rozkvetlý strom... To všechno jsem dříve nevnímala. Snažila jsem se pořád jen vydělávat, jednat po rozumové úvaze... Nemoc mě naučila vnímat duší. Jsem schopná více se radovat, více porozumět lidem kolem sebe. Nemoc mi i pomohla poznat ty opravdové přátele, kteří se mnou prožívají každé vyšetření, každou chemoterapii... Dělám vše pro to, aby bylo tělo o.k. (kromě té chemie co do mě hustěji), dávám mu energii v ovoci a zelenině a říkám si, hlavně aby mi bylo stále tak dobře, jak mi je! Člověk musí CHTÍT vnímat vše jen to pozitivní, těm negativním energiím se obloukem vyhýbat. Vím, nejde to vždycky tak, jak bychom si představovali, ale proč živit mozek těmi negativními myšlenkami? Rychle je vypustit a snažit se živit v duši jen to krásné, zářivé, hřejivé slunce. A to jsem díky té nemoci našla. Přeji všem, aby je také v sobě našli. Nokianna
Odpovědět
 
 
0 # verka 2012-05-22 11:20
Nemoc jako dar nevnímám, i když mě posunula, hodně ukázala, otevřela oči, změnila žebříček hodnot. Moje nemoc zastavila čas a otevřela dveře do jiného prostoru a jsem nesmírně ráda, že jsem tam mohla nahlédnout, ale pořád je to pro mě dar, který bych nepřála nikomu a ráda bych žila dál v nevědomosti, ale ZDRAVÁ. S rakovinou bojuju už 4 roky, je mi 35 a mám malé děti, takže nejsem a vím, že nebudu smířená s tímto ortelem. Možná až opravdu ve chvílích posledních a nejtěžích dokážu přijmout fakt, že pozemská cesta končí a upnu se na \ ový život\"", ale teď vnímám, že tento ortel je nespravedlivý.. . ne až tak ke mně, protože si uvědomuju, že jsem strůjcem svého osudu a nositelem svých chyb, ale nespravedlivý a nehodný dar pro mé malé děti. Obdivuju Katky nadhled a její smíření a přijetí osudu, někdy to bývá cesta správným směrem, cesta k vyléčení duše i těla a někdy je to bohužel stav, kde nás (Bůh, Vesmír, Metrix) chce mít a kde se nakonec všichni sejdeme, jestliže jsme už naplnili pohár zkušeností, který jsme naplnit měli."
Odpovědět
 
 
0 # žij!Olda 2012-06-09 20:40
Správný přístup Kátˇo,jsi silná,budu se za tebe modlit,snad ti to pomůže,čau.
Odpovědět
 
 
0 # Sbohem 2012-09-24 17:18
Sbohem...
Odpovědět
 
 
0 # ... abychom byli zdravější !Jana Hladká 2012-09-24 18:53
Dovoluji si všem zdravým i nemocným níže uvést velmi zajímavý odkaz, kde najdete mnoho užitečných rad ohledně zlepšení si zdraví. Zvlášť doporučuji článek o léčivé moci lnu, lněného oleje i semen. Mám uloženo mnoho různých receptů i rad z oblasti léčení různých onemocnění - hlavně přírodní cestou. Hledáte-li pomoc, ráda Vám zdarma zašlu z pozice certifikovaného poradce pro regeneraci sil přírodními prostředky mimo obor zdravotnictví, Vám prospěšnou radu. www.wmmagazin.cz/.../
Odpovědět
 
 
0 # Sbohemhonza 2012-09-24 21:45
Sbohem
Odpovědět
 
 
0 # Guest 2012-09-25 07:46
V myšlenkách Vás držím za ruce a hladím
Odpovědět
 
 
0 # re: SbohemGuest 2012-09-25 22:29
Citace:
Sbohem...
Asi nechápu nebo nechci chápat, sama nevím... Proč sbohem?
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.