Osudový příběh manžela

Dobrý den,

 

chtěla bych vám napsat příběh, který jsme prožili. Myslela jsem si, že příběh, který zde napíši, bude mít šťastný konec, ale bohužel vše se otočilo a boj jsme prohráli. V 27 letech jsem se stala vdovou po skoro 6-ti letém nádherném manželství. Pán Bůh si odvedl manžela do nebe v 31 letech. Nádhernou památkou mi zůstala 2letá dcerka, která mě drží nad vodou. Bez ní bych nedokázala dál žít.

 

 

A jak to všechno bylo?

 

Byl podzim 2007. Manžel si občas chodil zahrát fotbal s kamarády. On fotbal miloval. Po jednom zápase si začal stěžovat na bolest v třísle a stehna. Říkal, že se natahoval při fotbale na balon a natáhl si sval... Bolesti se začali postupně zvyšovat, navštívil lékaře. Ten mu řekl, jen natáhlý sval a dostal Fastum gel a prášky na bolest. Bohužel nic nepomáhalo. Šel k němu za pár dní znovu. To bude asi nějaká ucpaná cévka a píchl manželovi do třísla injekci. Manžel mi to vše vykládal, jak to hrozně bolelo, a že šel málem do mdlob. Udělal se obrovský otok, takže k lékaři šel znovu. Ten jen řekl, že to je normální, že to bude i měsíc trvat... Otok byl velikosti pěsti... Jenomže to už manžel nemohl skoro chodit, začali bolet záda, klouby... tak si jej začali doktoři předhazovat jeden druhému a to trvalo 3 měsíce. Manžel už bolestmi skoro brečel a já málem taky, jak jsem ho viděla trpět. A pak věřte lékařům. Chodil i na opichy zad, rehabilitaci... prostě pokusný králík. Nakonec si, dá se říct sám, vynutil, aby mu lékaři udělali ultrazvuk. A ejhle něco tam je. To bude krevní sraženina na 90%, jak jste hrál fotbal, tak jste si natrhl sval. To se mi ale nelíbilo a manželovi taky ne. Byl leden a lékař ani nevím který, nějaký ortoped řekl, že jestli chce, tak to vyřízneme, ale že i s krevní sraženinou se dá žít. Co byste na to řekli? Manžel, řekl, že mu to tam překáží, že to chce odstranit. Tak jo, tak to vyřízneme. V neděli nastoupíte do nemocnice v Břeclavi, v pondělí to vyřízneme a za pár dní jste doma. A ejhle vše bylo jinak. Vyřízli a.... bohužel lékaři neudělali pořádné vyšetření, tak řízli a jak řízli, tak zjistili, že to je něco jiného. Ve čtvrtek převezli manžela do Brna do nemocnice u sv. Anny. Pár dní před manželovými 30.narozeninami jsme se dozvěděli diagnozu. Rakovina - sarkom. Lékaři nevyoperovali vše. V noze zůstal ještě kus a to velikosti pěsti, takže celkový nádor měl velikosti 2 pěstí. A to vše se udělalo po injekci, které manželovi píchli do třísla. Do té doby žádný otok, nic nebylo... Lékaři říkali, že se budou snažit vše odstranit a zachránit nohu. Byli jsme připraveni i na to, že manželovi ji vezmou. Já věřila tomu, že to tak nebude, že nohu zachrání. Zachránili. To měl manžel dárek k narozeninám, které měl 14.2. a 8.2. jej operovali. Kulaté třicátiny strávil v nemocnici, měl 30ti centimetrovou jizvu.

 

Do 14 dní nastoupil na chemoterapii. V noze zůstaly zbytky, které se budeme snažit zničit chemem, říkal pan doktor. Tak manžel nastoupil na chemo, další šok byl ten, že až když nastupoval na chemoterapii, tak mu sdělili, že má metastáze na plicích. 10 ložišek.Největší bylo velké 9mm. Chemoterapie byla náročná, průběh děsivý, kdo to nezažil nedokáže pochopit. Já mu byla hroznou oporou, držela jej nad vodou a dcerka taky. V červnu - po 6 sériích chemoterapie se ukázalo, že noha je čistá a z plic zmizelo 6 ložisek, 4 zůstaly. 31.7.2008 byla operace plic. Já se v tu dobu zaradovala, že snad jsme z nejhoršího venku a už nás čeká jen to dobré. Bohužel netušila jsem, že bude hůř a hůř. Po operaci plic následovalo ozařování nohy. V průběhu ozařování - září bylo kontrolní pooperační CT, které ukázalo 3 ložiska na plicích. Největší mělo 6mm. Jak zkončilo ozařování nastala znovu chemoterapie. To byl listopad, před chemem udělali lékaři CT. Zjištění strašlivé. Na jedné plíci ložisek 10 na druhé 12. To už jsem věděla, že je zle. Už tak někde v nitru těla jsem cítila, že je zle a že boj prohráváme. Takový předvánoční dárek jsme dostali. Lékaři nasadili nové chemo, jiné než před tím - biologickou léčbu. My hrozně věřili, že to zabere. Další rána - několik dní před vánoci manžel objevil, malou bulku v jizvě na noze. Bohužel po dalším vyšetření zjištěno - metastáze v jizvě. To už se manžel bál, zda to chemo vůbec zabírá, když se to udělalo v noze znovu. Já už tušila, že je asi zle. S manželem jsem jezdila na kontroly do Brna a on se zeptal, že jestli chci, tak můžu do ordinace s ním a můžu se na cokoli zeptat doktorky. Nechtěla jsem, asi jsem tušila, že bych se dozvěděla špatnou zprávu. Metastáze v jizvě byla odstraněna. Na další 3.chemo v druhé linii měl nastoupit v únoru. Bohužel manžel začal pokašlávat.. tak dostal od doktorky léky. Mysleli jsme si, že je to viroza, vždyť řádili ty chřipky a všude jsou bacily. Bohužel tomu bylo jinak v pátek 20.2.2009 přijel z Brna s tím, že má zánět průdušek. Udělali mu rentgen plic a ve zprávě bylo napsáno, mnohočetné plicní metastázy největší ložisko 6,5 cm. Tak to se manžel ptal, co to znamená. Pan doktor řekl, že na to se nedívejte, máte tam zánět, tak se to nafouklo, ale jak zánět odezní, tak se to zmenší. Já po přečtení zprávy hrozně brečela, nevěřila jsem tomu.... Bohužel do druhého dne se manželův stav tak zhoršil, že jsem jej odvezla na pohotovost a z pohotovosti na plicní oddělení do nemocnice. Tam mi paní doktorka řekla, že je to moc špatný, že metastázy prorůstají do průdušek ... Já ji řekla, co řekl doktor manželovi a proč nám neřekli pravdu. Paní doktorka, že to nejde, že to by pacient ztratil veškerou sílu bojovat dál. Takže tam jsem se dozvěděla, jak je to moc špatné. Manžel mi umíral. Já to věděla a nemohla mu to říct, to by jej položilo. Celou noc jsem nespala, čekala jsem, zda mi zavolají z nemocnice, že je konec. Nezavolali. Na druhý den jsem jela na návštěvu. Stav se zlepšil. To byla neděle. V pondělí vypadal, jako zdravý člověk, dýchalo se mu dobře. Před smrtí se uleví, tak mi to řekla kdysi moje kámoška...Manžel byl plný optimismu, vykládal mi plány, co udělá, až přijede domů... ale já věděla, že domů už nepřijede. Chtělo se mi křičet, brečet, chtěla jsem jej obejmout a říct mu, že ho hrozně miluji a nedokážu si představit život bez něj. Držela jsem se. V noci se stav zhoršil. Měl sen, jak utíká po zelené aleji za fotbalovým míčem. Jeho stav se pak zhoršil. Probudil se a nemohl dýchat. Jak mi to volal do telefonu, tak jsem věděla, že to je ta cesta do nebe, že mi odchází. V úterý jsem jela do nemocnice i s dcerkou. Manžel byl na tom hodně špatně, nemohl dýchat, sotva popadal dech. Už skoro žádný úsměv na tváři, nemohl ani mluvit. Jak jsme odjeli domů, stav se ještě zhoršil. Ve středu 25.2. mi dopoledne volali z nemocnice, manželův stav se zhoršil, ať se přijdu rozloučit, že už přestává vnímat. Tak jsem jela. Nevím, zda mě ještě vnímal nebo ne... pohled na umírajícího manžela byl hrozný. Manžel bojoval do poslední chvíle, nechtěl odejít, měl silné srdíčko. Až do konce jsem jej držela za ruku. Splnila jsem manželský slib, že spolu poneseme všechno dobré i zlé, dokud nás smrt nerozdělí. Před 16h odešel do nebe.

 

3.3.2009 jsem pohřbila jsou největší lásku v životě. Po pár dnech jsem zjistila jednu věc až jsem se polekala. 3.3.2002 jsme měli první rande - první pohled a přesně o 7 let později 3.3.2009 byl pohled poslední. Bylo to nádherných 7 let, manžel byl hodný, pracovitý člověk... Jeho snem bylo postavit si dům, který postavil, pak mít dítě, které máme, ale další sny se už bohužel nenaplnily.

 

Bohužel život bez něj je prázdný. Dcera mě drží nad vodou, jinak bych žít nedokázala. Každý den brečím, říkám si proč? Proč se to děje? Proč nám rakovina odvádí nejbližší?

 

Tímto bych chtěla poděkovat všem doktorům a sestřičkám v brněnské nemocnici u Sv. Anny.

 

Bohužel to samé nemůžu říct o těch nebrněnských , kteří si jej na začátku předhazovali jako horký brambor. Kdyby bylo pořádné vyšetření, nemuselo to takhle třeba skončit.

 

Když vás bude chtít nějaký doktor odbít, nenechejte se...

Kdokoliv budete mít stejný zážitek, můžete mi napsat na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Komentáře  

 
0 # M.A.M.I.K 2009-05-21 23:10
DOBRÝ DEN RENATO! Je mi líto stráty Vašeho manžela a jistě skvělého tatínka Vaší dcery. Je stále s vámi a to ve Vaších srdičkách a to Vám nikdo nevezme.Držte se,přejí at Vás potkají v životě jen a jen hezké věci a hodní lidičky.stana
Odpovědět
 
 
0 # Evik 2009-05-24 18:04
[color=green]Mi lá Renčo, bohužel tato nemoc taky hodně bere! Váš manžel měl štěstí, že měl Vás a ted Vám i Vaší dcerce mává z nebíčka. Budete potřebovat hodně sil tak se držte!!! [/color]
Odpovědět
 
 
0 # príběhPetr 2009-05-25 08:16
Moc smutný osud manžela. Měla byste dát k soudu toho doktora na začátku který ho nikam neposlal. Obvodní doktoři jsou tady opravdu děsní. Tak ještě jednou držím palce a holčička ať vám dělá radost a žal ať se tak časem ztratí.
Odpovědět
 
 
0 # Mílá Renato,Lpall 2009-05-25 08:20
je mi líto ,že Vás tato situace postihla v tak mladém věku ,přeji Vám oběma i dcerce hodně sil a hodně dobrých přátel kolem sebe.Váš příběh s situací zdravotnictví mně připadá osud manžela ,i když v starším věku ,po lékařích s silnými bolesti chodil rok než se provedlo první CT.Nyní dělá se to co lze dělat v stádiu generizace ,ale i na té onkologii komunikace špatná a nutno bojovat o opiáty ,které bolesti trochu stlumí ,jinak odbudou kupte si ibalginy. Domní vala jsem se ,že v těchto stadiích jsme na to s zdravotnictvím lépe.Myslíme na Vás i Váš osud.Já k napsání ještě nesebrala sil. l.
Odpovědět
 
 
0 # zdravotnictvípetr 2009-05-27 09:14
Všude slyšíme od našich předních lékařů jak je naše zdravotnictví na evropské úrovni, že každý onkologický člověk dostává tu nejlepší péči a pak si člověk čte dotazy těch která nemoc zasáhla o dočítá se ,že nemocný nedostal žádné léky z poukazem, ýe už to stejnš nepomůže, no hrůza. Člověk poznává, že je naše zdravotnictví v katastrofálním stavu.
Odpovědět
 
 
0 # hana 2009-07-07 23:51
Po precteni jsem pekne brecela...nechc i aby takhle lidi umirali!!!zivot je nekdy pekne nefer!Preji hodne stesti a hlavne pevne zdraví!!!hana
Odpovědět
 
 
0 # hanabenicek10 2009-07-08 00:22
Hani takovej je život s tím nic neuděláš a pláčem si ulevíš jen Ty !!!
Odpovědět
 
 
0 # !!! 2016-09-22 10:14
tebe bych chtel v poslednich chvilich u sebe kravko.
Odpovědět
 
 
0 # benicek10 2009-07-08 00:24
jo pravda
Odpovědět
 
 
0 # hana 2009-11-22 00:52
Ja vim:( ale me se neulevi. Tak ale snad je prirozeny ze mi u takovejch smutnejch veci ukapne slza..
Odpovědět
 
 
0 # Veronika 2012-09-12 13:31
:( strašné...proč lidé umírají tak mladí? Hodně sil a zdraví všem nemocným i blízkým.
Odpovědět
 
 
0 # Odp.: Osudový příběh manželaAlena Novotna 2016-10-06 06:02
Brecim tu a lapam po dechu. Zazila jste si velka muka a vim, ze to stale moc boli. Je mi to strasne lito. Miliony lidi, kteri se rozvadi, jsou na sebe zli....a takova krasna laska a je rozdelena. Verim, ze vas muz je v nebi, ze se na vas s laskou diva a je mu dobre. At i vam je dobre, At vam Buh zehna....Alena
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.