Můj boj s rakem

Můj boj s rakem

 

1.    díl.

 

Kde nalézt začátek

Vše začalo celkem obyčejně. Schvátila mě viróza a lékařka mě po uzdravení nabídka, že mi udělá celkovou preventivní prohlídku. Přišla mi na zvětšenou štítnou žlázu. Poslala mě na ultrazvuk a do endokrinologické poradny. Seděla jsem v čekárně. Nacpáno k prasknutí. To je na celý den. V dlouhé nemocniční chodbě, až na jejím konci na mě koukaly dveře gynekologie. Pátrala jsme v paměti, kdy naposledy jsem byla na prohlídce. Žádné potíže nemám, antikoncepci neberu, měsíčky mám pravidelně, jen trochu krvácím při styku,  že bych tam zašla?

Tady je plno, vysedím tu důlek. Tak dlouho jsem si pohrávala s tou myšlenkou, až jsem najednou stála u dveří mého gynekologa a sestra si brala moji kartičku zdravotní pojišťovny.

tofu1

 

V kartotéce našla moji kartu. Razítko z poslední kontroly mělo datum 7. 8. 2001. Tři roky jsem nebyla na prohlídce. Gynekolog mě pokáral, že bych alespoň jednou za rok měla na prohlídku dojít.

 

„Polepším se“, slíbila jsem.

 

„A jak se jinak cítíte?“

 

„Trochu krvácím při styku, ale jinak vše v pořádku.“

 

Gynekolog mne vyšetřil. Vše se zdálo být v pořádku. Udělal mi odběr stěru z čípku pro cytologické vyšetření.

 

„Za týden si zavolejte pro výsledek.“

 

Přímý zásah do toho nejintimnějšího místa

 

Nikam jsem si volat nemusela. Ještě ten týden jsem měla ve schránce lístek od gynekologa, abych okamžitě přišla na kontrolu. Co se děje? Hlavou mě běhala spousta myšlenek. Třeba mám zánět nebo že by ten myom?

 

Gynekolog mi sdělil, že cytologický nález není tak příjemný a pozitivní, jak se mu zdálo má prohlídka.tofu2

 

„Tady mě pak doktor z laboratoře píše, že to vůbec nevypadá dobře. Budete si muset na pár dní lehnout do nemocnice na menší zákrok - konizace děložního čípku.“

 

„Cože? Konizace co to znamená?“

 

Do špitálu? Bylo to jak blesk z čistého nebe. Jak já to nesnáším. Ležet s cizíma lidma na pokoji. Jsem absolutně nekomunikativní osoba. Probírat si nemoci, řezy, stehy, kapačky... to fakt nemusím. Domluvili jsme termín nástupu do nemocnice. Jedeme do Chorvatska na dovolenou, až se vrátím šup do špitálu. Celou dovolenou u moře na to budu myslet. Jak mě budou doktoři vyšetřovat a hrabat se ve mě na těch nejintimnějších místech.

Neustále si říkám pořád dokola, že v nemocnici to nic nebude, ale moc to nepomáhá. Přehrává se mi to v hlavě jako gramofonová deska. Jsem posera…..

 

 

Můj boj s rakem

 

2.díl

 

Menší zákrok

 

Po báječném koncertu Davida Bowieho v pražské T-Mobil Areně, jsem druhý den ráno 24.6.2004 nastoupila do naší skoro okresní nemocnice na „menší zákrok“ – konizaci děložního čípku. Čekání na příjem, přidělení pokoje, do pyžama a šup pod deku, jako v každé jiné nemocnici.

 

„Pojďte za mnou do vyšetřovny, pan doktor se na vás podívá, “ řekla mi sestra. Prohlídka to byla důkladná. Když jsem vstala z lehátka a lékař odložil ultrazvukovou tyč, s kterou vyšetřoval mou dělohu a čípek, byla celá od krve a já krvácela.

 

„Vidíte sama, že uvnitř není něco v pořádku. Bude to větší zákrok než napsal váš gynekolog na nálezu. Rozmyslete si to, buď uděláme menší konizaci a za 3 dny budete doma, ale musela byste se sem za 14 dní znovu vrátit nebo uděláme konizaci trochu rozsáhlejší a poležíte si tu týden. Je to na vás.“

 

Co byste si vybraly vy? Určitě mít vše za sebou a větší zákrok. Tak jsem zvolila i já. Operovaly mne tedy až druhý den. 

 

 Třetí den v nemocnici

 

Nejhorší už mám za sebou. Vlastně až když mi do očí svítila světla na operačním sále, uvědomila jsem si, že jsem v nemocnici a připadalo mě to jako ve filmu. "Dejte ji 400 kubíku a můžem začít." Zatemnilo se mě před očima a bylo to.....

 

Narkóza nic moc, ale přežila jsem. To už se, ale nedá říct o nemocniční stravě. Máte nějakou dietu? Ne, jenom nejím maso. Za chvíli přišla sestra a ptá se mě: "Z kuchyně volali jestli prej jíte ryby." Já myslela, že puknu...ha,ha,ha. Ryby teda jako nejsou maso?
No každopádně dneska mám zde prvně notebook tak surfuju po netu a klábosím s přáteli na chatu. Budu asi ještě 4 dny....

 

Čtvrtý den ve špitále

 

a o samotě.... 28.6.2004

 

Dnes ráno mě opustili mé dvě spolupokojnice. Tak jsem zůstala na pokoji úúúplně sama. Samotinká. Mám, ale notebook tak do večera do šesti se zabavím. Ale i tak, mám celkem ráda samotu. Nikdo mě sem nechodí. Jen sestra občas s teploměrem a změřit tlak. No na doktora bych zapomněla, je milej.

 

Už hodně dlouho jsem nebyla sama. Pořád jsem v jednom kole. Má poslední radost byl koncert D. Bowieho, na kterém jsem byla vlastně taky skoro sama. Měla bych na koncerty jezdit častěji. To je pořád samá práce... Než jsme došli na výstaviště čekala jsem na lavičce v parku na Arbesově náměstí na známé co mě vezli autem. Po byla pohoda!!!
Takhle si jen tak sednout a sledovat cvrkot na ulici. Mít čistou hlavu, žádný starosti a těšit se zážitek večera... Davida Bowieho.

 

Stejně tak jako teď. Být sama, pouštět si do sluchátek muziku a ťukat si na blogísek.....

 

Poležím si

 

ještě chvilku

 

Dnes už to vypadalo dost na 100% že půjdu domů. Bohužel má prohlídka panem primářem nedopadla dle očekávání. Jeden steh povolil...tak jsem tu do pátku.

 

První noc...

 

doma, z pátku na sobotu 1.7.2004

 

Tak jsem doma z nemocnice, strávila jsem tam osm dní... Ale docela to tady poznávám. Žádná změna. Kromě několika uschlých kytek, nemytého nádobí, prachu a koše plného špinavého prádla (co chlapovi nenapíšete to neudělá).

 

Zahrádka taky pěkně zarostla. Mšice si pěkně zařídili. Hafani skálaly radostí, když mě uviděli mezi dveřmi. Přivítali mě po psím způsobu. Páni, já byla oslintaná.

 

Je něco po půlnoci, už sobota vlastně. Ležím v posteli a spisuji do sešitu tyhle řádky. Řeknu vám, že jsem se bála jít si lehnout. Měla jsem obavu, že uvidím bílé nemocniční povlečení s modrými pruhy. Ale už jsem opravdu doma!

 

Naše myška je ještě do středy u tchýně. Tak to je pohoda. Tenhle pocit být doma jen se svým mužem moc neznám. Vlastně vůbec. Je to krááásnýýý. Od té doby co se myška narodila, jsme vlastně nikdy nebyli samy, bez ní. Teď to nešlo jinak, ale ani si na nás prý nevzpomene. Toho se bude muset využít častěji :o))

 

Nikdo mě ráno netahá z postele "Mami vstávej!... Mami já chci ohřát mlííko do křupinek... Mami, hotovo! Utřííít!... Mami tak už vstáávej, já nechci být v obýváku sama!... Tak už póóóď!"

 

Cítím se teď, ale ještě unavená. Snažila jsem se dnes něco trochu udělat, ale je znát, že jsem prostě ležela osm dní v nemocnici. Chvílemi se mi i točí hlava a bříško je cítit...

 

Vzpomněla jsem si na milého doktora, který mě prohlížel se slovy "Opatruj tě sa, buďťe dobre, OK." (Byl to slovák.) Čtrnáct dní nekoupat, šetřit se, netahat těžký věci, nic těžkého nezvedat, necvičit, na kole přes díry taky nejezdit... a málem bych zapomněla, vydržet to alespoň tři týdny bez sexu! Tak to nevím jak dovedu.

 

Tak Dobrou... zhasínám...

 

Pátek

 

o týden později úplně normální den 8.7.2004

 

V půl osmý ráno jsem se vykopala z postele. Dala si sprchu a vyrazila ke gynekologovi na kontrolu. Stavila jsem se cestou v práci, jestli už konečně funguje ten zatracenej internet.
 
U doktora mě na dveřích zarazila cedulka "od 7.7 do 16.7. dovolená". No tě pic! A kdo mě ukončí neschopenku? Odchytila mě sestřička a zavedla naproti, aby mě vyšetřila zastupující gynekoložka. No nazdar. Byla celkem v pohodě, než došlo na vyšetření. Už chápu, proč se k ní ženský do ordinace nehrnou... Aúúúú. Uvnitř vše v pořádku, ale ještě jsem neměla v kartě výsledek z hystologie. Konizace je vlastně také i odejmutí vzorku tkáně pro další vyšetření v laboratoři, když mě pan primář propouštěl ujišťoval mě, že je všechno v pořádku a výsledek bude dobrý…

 

Lékařka mne tedy na mou žádost uschopnila, musela jsem do práce udělat výplaty a v pátek si mám zavolat pro výsledky z laboratoře.

 

Špatná zpráva

 

a jiné už to nebude

 

Ve středu jdu už konečně do práce. Končí mi nemocenská. Bude toho požehnaně - faktury, pokladna, prodejky, tržby, peníze, pošta, emaily.... ale to se zvládne. Dumám si tak v kuchyni, když mi zazvoní telefon.

 

"Prosím J......."
"Dobrý den tady doktorka B...., paní J.... přišel nám ten váš hystologický rozbor a dopadlo to špatně. Volám vám, abyste se zítra dostavila za panem primářem do ordinace a domluvila si hospitalizaci na další operaci."
"Cože?"
"Objednám vás tam na desátou hodinu. Ano?
"Ale pan doktor má přeci dovolenou?"
"Ne váš lékař, ale pan primář Ch.... z nemocnice. Já mu zavolám a objednám vás u něj."
"Aha, no dobře. To jako, že bych šla na další operaci?"
"To už se domluvíte zítra s panem primářem."
"Dobře, tak nashledanou."
"Nashledanou...."

Tak to je nářez!!! Chce se mi brečet. Už nechci na žádnou další OPERACI!
To se uvidí zítra.....áchjo :o/

 

Můj boj s rakem

3. díl Nemoc ta nejhorší na celičkém světě   Lékařka mě ještě tentýž den po telefonu sdělila datum a hodinu, kdy mě objednala k primáři. V  úterý v deset hodin jsem na sebe hodila šaty, sedla na kolo a rozjela se směr poliklinika. Čekárna plná. Kolikátá jsem na řadě?  „Kdo přišel poslední?“ Proč se vůbec ptám, když jsem objednaná na desátou. Dívám se na hodinky. Půl jedenácté. Hlas pana primáře je slyšet na chodbě. Všechny už netrpělivě poposedáme, sledujeme každou minutu. „Vy jdete také na prohlídku?“ „Já? Ano pro výsledky, jsem po operaci.“ „Po operaci? Tak to můžete jít rovnou z boku, tam chodí objednané pacientky.“   Jééé, to kdybych věděla. Mohla jsem si ušetřit sezení v čekárně. Ve dveřích jsem potkala vrchní sestru. Jak mě uviděla hned zahlásila panu primáři, že jsme přišla. Všeho nechal a odváděl si mě k sobě do pracovny. Nějak jsme tušila, že tady není něco v pořádku.   Jak se mi zadnice zabořila do měkkého gauče v primářově pracovně, bylo mě to jasný. Rakovina. Snažil se nějak šetrně mi sdělit výsledek hystologie. Latinská slovíčka, bla, bla, bla. Vy jste mladá a silná. Vy to zvládnete. Nechala jsme si vše vysvětlit. Stejně jsme to nepochopila. Primář mě dal svoje mobilní číslo, abych mu zítra zavolala, že mě v krajské nemocnici vyjedná termín operace. Zaklapli se za mnou dveře a mě hlavou běhali slovíčka – chemoterapie, hlava bez vlasů, rok nemocná, operace, žádné další dítě, o všechno přijdu. Ještě, že máme Terezku….   V práci   Od doktora jsem šla hned do práce za mámou a tátou, oznámit jim tu novinu. Hned ve dveřích jsem potkala tátu. „Tati, budete si muset sehnat novu účetní. Mám rakovinu.“ V krku se mě všechno svíralo a chtělo se mi brečet, ale držela jsme se. Táta stál jak opařený a nevydal ani hlásek.  Máma mi řekla, že si myslela, že to bude rakovina, ale že to bude dobrý a zvládnem to! Držela se a nedala na sobě nic znát, ale odešla z místnosti slzy ji vyhrkly a tekly po tváři.   Doma   Manžel je zdravotník. Byl překvapen, ale možná tušil. Jeho reakci si nechám pro sebe, když dovolíte. Má diagnóza zní – rakovina děložního čípku, stupeň 2.B, zasažené lymfatické uzliny.   Balíme.... a co bude dál Mám vycházky. Tak už to u marodů bývá. Sedím v práci v kanceláři a už mám sbaleno. Vyklidila jsem všechny šuplíky. Smazala v emailové poště nepublikovatelné osobní dopisy a fotky ;o) zahladila po sobě stopy.
Na dobrý rok půl se rozloučím se svým pracovištěm.
Čekám teď na dámu, která mě tu bude po dobu mé nemoci zastupovat. Bude ze mě dneska paní učitelka :o) Jsem dost zbrklá, tak doufám, že se uklidním a ona bude chápavá... Primář nebyl schopen mi do dnešního dne sdělit  termín operace. V krajské nemocnici jsme znali jednoho pana doktora a ten mi zjistil, že bych na operaci čekala i měsíc a půl a ještě bych byla v pořadníku. Doporučil nám nemocnici Na Homolce v Praze.   Předoperační vyšetření v indikační gynekologické poradně Jak jsou známosti, jde všechno! Tak se přihodilo, že místo měsíčního čekání na operaci... jsem do dvou dnů seděla v indikační předoperační gynekologické poradně a klepala se jak osika. Byla jsem dost nervózní. Vlastně už vím, jak a proč mě budou operovat, ale nečekala jsem takový zájem o mě jako nemocnou osobu. Měla jsem z toho dobrý pocit jen do té doby, než mě lékař řekl, abych si odložila, že mě prohlédne.
No, abychom přešli k mé operaci. Nechtějí mě ošklivit mé bříško velkou jizvou. Budou mě operovat Laparoskopicky a vaginálně. Navržený operační zákrok? Ten nejradikálnější. Vezmou mi dělohu i vaječníky. Čeká mě teď spousta vyšetření o jakých se mi dříve mohlo jen zdát. Počínaje interním vyšetřením, přes magnetickou rezonanci, PET CT, rentgen plic a srdce, odběry krve, endoskop..... Uf, bude toho požehnaně. Radši na to nemyslet. Svítím jako Černobyl PET CT vyšetření I když mě včera známá uklidnila, že tohle vyšetření nic není, byla jsem nervózní. Na můj dotaz co PET CT vyšetření obnáší, mě sdělila, že je to pohoda.
Je to pozitronová emisní tomografie. Do žíly vám zavedou menší množství radioaktivity k zobrazení některých orgánů. U mě kombinované s CT vyšetřením, kdy vám rentgenový paprsek detailně vykreslí strukturu orgánů. Necháte se oblbnout jednou tabletou. Píchnou vás do prstíku jako malé děcko, kolik máte cukru v krvi. Sestra vám zavede kanylu a pustí vám do žíly radioaktivní látku. Pak hodinu čekáte na chodbě v křesílku a popíjíte u toho litr kontrastní látky. Celkem pohoda.
Když jsem začala usínat, sestřička mě zavolala, abych si došla na malou, že si mě už za 10 minut zavolá.
Cestou na toaletu jsem spánek celkem rozchodila. Horší už to bylo na záchodě. V pravý ruce zapíchnutou kanilu s hadičkou. Bála jsem se pokrčit ruku, aby mě to nepíchalo nebo nebolelo. No holky, být pod vlivem, s jednou rukou se vyčůrat a ještě mít své dny, nic moc teda :o)))) Sestřička už mě volá! Ani jsem se nemusela svlíkat, jen sundat všechny kovové věci na sobě, což znamenalo i podprsenku (jsou v ní kovové háčky).
Šaty jsem si mohla zase obléknout a už jsem lezla na lehátko. Chtělo se mi strašně spát. Znova mě do žíly zavedli kanylou nějakou látku a už se mnou lehátko jezdilo sem a tam do snímacího prstence. Trvalo to asi 30 minut. Myslím, že jsem půlku prospala :o) Přežila jsem to. Nic to nebylo. Jen jsem tátovi cestou domů v autě usínala a plácala blbosti. A co komplikace? Jediná možná, pokud budete po takovém vyšetření ještě za 5 dnů cestovat letadlem, letištní detektor spustí alarm, že pašujete radioaktivní látku :o))))) A pozor vyhýbat se malým dětem a těhotným ženám. Naše Terezka kolem mě dnes chodí obloukem, protože prostě zářím :o) Zítra ráno jedu Je 20:30 už mám sbaleno. Čeká mě teď sprcha. Pěkně se vydrbat a navonět. Právě si pečlivě odlakovačem sundavám lak na nehty. To kdybych při operaci na sále začala modrat, aby se to poznalo :o))) ( kontroluje se to prý podle lůžek nehtů). Mé pocity jsou smíšené. Jednak se mě nikam nechce, protože se vůbec necítím být zasažená tou děsnou nemocí. Taky už mám trochu strach a obavy. Nemocnice přeci jenom není pro nikoho moc atraktivní místo. Zase začínám mít ten osobní, trapný a stydlivý pocit, kdy mě budou doktoři nahlížet na to nejintimnější místo. Už jedu... Sestřičky si brousí jehly a doktoři blejskaj inštrumenty 7:30
Venku prší a hřmí. Tašku už mám sbalenou. Lítala jsem po pokoji a nevěděla co si vzít na sebe. Šaty nebo kalhoty? Ještě teď to nevím. No nervy pracují, ženská jedna...
 7:41
Přestalo pršet. Vezmu si asi šaty. Upínám na se blbosti, abych zakryla svou obavu a strach z toho co mě čeká? ………………….. Dále o mé nemoci a průběhu psal můj manžel na svůj internetový deník http://www.kyklop.bloguje.cz/  Já byla jaksi OFF ;o) .: 1. RYBA nebo RAK?

Po čtrnácti letech práce v blázinci člověk trošku otupí, věci z počátku absurdní nebo šílené mi připadají „normální“, vtipné nebo já nevím co… Ale to se víceméně stane každému. Říkáte si, že to a to mne nemůže rozhodit, slupka z černého humoru až cynismu se zdá tak pevná. Můžete soucítit, ale nějak to po vás sklouzne, večer to smyjete a hlava je čistá. Automatika. Myčka. Zabouchlé dveře. Jiný svět. Sklouzne. Klouže. Stejně efektně jako při silném oboustranném vzrušení… Ale jen do té doby, dokud se nějaká hodně zkurvená diagnóza nedostane do vaší intimní nebo osobní zóny. To nesklouzne, nesmyjete to, automatika se podělá.

Minulý týden mi moje RYBA s úsměvem oznámila, že ji potkal RAK, že už nebudeme mít druhé dítě, protože ji celou páni doktoři vyberou a posvětí chemoterapií a ozářkami, protože to zasáhlo i lymfatické cévy.

Jakže to říkal ten starosta před dvanácti lety? „Budete spolu v dobrém i zlém…?“ Už je to tady!

Spadla mi držka. Kde je moje slupka? Jsem na sračky. Moje RYBA je v pohodě, což je OK – psychika je mocná čarodějka. Musím se dát do kupy.
Končím bojkot a přemýšlím co říci Bohu:
1) „Bože, jdi do ……. O jiné se staráš a kde máš být, tam nejsi…“
2) „Bože, prosím tě…“
3) Třetí — nejlepší možnost — mě nenapadá a tak držím bobříka mlčení.

Přijmutí informace nemůže být snad již více rozdílnější než je, asi je to dáno našimi profesemi. RYBA výtvarnice spekuluje nad tím, jak bude rok doma a až ji bude lépe, tak bude moci krásně batikovat a věnovat se svému ateliéru na textil. Já jako zdravotní "bratříček" vytáčím čísla a snažím se dozvědět jaký špitál je nejlepší volbou. Už to frčí. Rodina. Známí. Telefony. Jednotky. Pantáta a jeho známí. A je z toho Homolka.

První šokující tsunami opadla. Musíme to odlehčit.
Ptám se RYBY, zda nemocnici Na Homolce nešéfuje Ecce Homolka, protože kdyby ji měl operovat Ludva, tak to ji raději rozpárám já. :-))
RYBA na svém blogu s úsměvem položila otázku, zda s ní holky budou kamarádit, když bude plešatá.
Doporučuji jako vysvětlení případné ztráty „ochlupení“ na hlavě přijmutím role v divadelní hře francouzského dramatika Eugena Ionesca – Plešatá zpěvačka!

Bavíme se náramně.
RYBA debatu na úrovni uzavřela pohledem do světlých zítřků – „...má to jednu výhodu, až budu zdravá a budeme se milovat, tak si nebudeš muset dávat pozor…“
No řekněte — není skvělá?

RYBA nebo RAK?
Rak říční, Astacus astacus, se živí zdechlinami nebo občas uloví rybku a klepety ji roztrhá. Ale zde rak rodu Carcinom nemá šanci, protože moje RYBA je pro něho příliš velké sousto, ona udělá zdechlinu z něho.

Za týden nebude naštěstí RYBU operovat nějaký Ludva, který si neumí prosadit ani fotbal, ale pan DOKTOR z čeledi doktorů, kterých si naše společnost neumí vážit, protože naše politická mocnost je stejná kurva, jako ten Carcinom (to opět sklouzávám jinam). A bude to OK, protože nás čekají ty světlé zítřky…

PSS:
RYBA = manželka je narozena ve znamení Ryb.
RAK = lidový výraz pro rakovinu .: 2. RYBA versus RAK - první kolo

Přemýšlel jsem, zda a jak o této záležitosti psát. Když mě to poprvé napadlo, myslel jsem, že si ponechám více odstupu, nadhledu a trocha černého humoru. Po včerejší návštěvě a rozhovoru s MUDr. X vím, že to půjde velmi těžko – je to příliš osobní, příliš intenzivní. „Humor“ si budu šetřit do špitálu. Píšu proto, že RYBA není zatím schopna do svého virtuálního deníčku dopisovat.


PŘÍPRAVA

Středa – sobota
Minulý týden jsme moji RYBU odvezli do nemocnice s přesvědčením, že se rozloučíme a uvidíme se až po prvním kole jejího boje. K našemu překvapení nám pořadatel oznámil, že všechna patřičná předbitevní vyšetření (viz. její blog) se udělají ten den a odpoledne si můžeme RYBU odvést domu, kde se může v pohodě připravit na svůj životní zápas, který bude zahájen v dalším týdnu. RYBA byla ráda, že se nebude muset nudit ve špitále, ale doma klidně pracovat, jak je jejím zvykem.
Její příprava byla neskutečná a „přímo k věci zápasu“ – nabatikovala sto triček, které stihla nastříkat, vyžehlit a tím zabít dvě mouchy jednou ranou – vyřídit objednávku a udělat si menší zásobou na období mezi prvním a druhým kolem. Mozek si masírovala filmovou lavinou, která začala u Pianistky, pokračovala přes Knoflíkáře, Samotáře, Lolitu, Human Trafic a končila u Acid House. Samozřejmě nemohla nechat v klidu ani PC, takže zuřivě blogovala a chatovala, jakoby na dalších sto let měl být vypnut elektrický proud.
Dcérečka Terezka již pár dní vegetuje u mých rodičů, takže jsme sami. Ještě naposled se pomilujeme. Ano, v určitém úhlu pohledu je to jaksi naposled, příště to bude jinak. Je to intenzivní, není to prachobyčejná soulož nebo šoustačka, ale milování…

Neděle
Ověnčeni žlutými náramky z pátečního závodu Armstronga na Václaváku jecháme na Prágl a cítíme se přinejmenším jako vítězové královské etapy na Tour. RYBA náramek nemá – je to prý trapný kýč. Ale jak symbolické by to bylo, že? LIVESTRONG.
Loučíme se, uvidíme se skutečně až po úterní operaci – zásadní záležitosti prvního kola. Před přílišným upnutím na techniku varoval i Karel Čapek, ale dnes děkujeme i za genialitu mobilního telefonu, který dává možnosti neustálého kontaktu.

Pondělí
Co se odehrávalo v pondělí vím jen zprostředkovaně od RYBY z mobilu a z včerejší návštěvy.
Ráno ji z nemocnice Na Homolce odvezli do Střešovické nemocnice, kde ji specialista zavedl močové cévky, ale ne do močového měchýře jak bývá běžné, ale přímo do ledvin. RYBĚ se klepou nohy, je to kurevská bolest.
Už na svém pokoji dostává analgetika ve formě injekcí i v infuzích, ale bolest jako při ledvinové kolice je nesnesitelná. Do telefonu téměř nemluví, na telefon pevné linky na nočním stolku pro bolesti nedosáhne, na SMSky má těžké prsty. TV na pokoji má puštěnou, ale neví co tam hrají a tak poprvé přichází o film z amerického nezávislého léta. Sakra, ani jsem to pro ni nenahrál. Na noc dostane Morfin, díky kterému bolest trochu ustoupí a usne.


PRVNÍ KOLO — OPERACE
Úterý
Pevná linka je němá, mobil vypnutý. Dle předchozích informací vím, že operace by měla trvat 4-5 hodin a ten sviňskej parchant RAK by měl být odstraněn laparoskopicky skrze břišní stěnu a „spodem“.
Sestra mi skrze telefon jiné informace než to, že je RYBA po operaci v pořádku a komplikace nenastaly, poskytnout nemůže. Více z ní netahám, protože stejně tak postupuji já v práci, když se rodiny ptají na psychický stav našich pacientů.

Středa
Pevná linka opět němá a mobil také mlčí. Volání z okna je k ničemu a kouřové signály na takovou dálku RYBA asi ze svého pokoje nezahlédne. Odpoledne sestra umožní přenosným služebním telefonem výměnu prvních slov mezi RYBOU a mnou. Domlouváme se na čtvrteční návštěvě. RYBA mi říká, že má na břiše jizvu asi 18cm velkou. Mé první dojmy, že v tom případě není něco v pořádku si nechávám pro sebe. Třeba se pletu, přeci jenom tento obor znám z jiného úhlu. Chmury se snažím spálit prací.

Čtvrtek
Pozdě odpoledne jedeme s rodiči RYBY na první návštěvu po operačním boji. Byla to asi pěkná řežba a masakr, protože RYBA dostává ten den už pátou transfůzi a nepočítanou infuzi. Další technický zázrak monitoruje srdíčko a krevní oběh. Sic vysílená, ale má poměrně dobrou barvu, ale také oteklé končetiny. Rozpíchané ruce vypovídají o častých kontrolních odběrech krve a také o špatných cévách a napichování. Na místě, kde vzniká obvykle nový lidský život, je sešitá rána jak při vyklubání Vetřelce. Proč jak?
Jsme na pokoji sami, RYBĚ mluvení dělá obtíže. Tatínek ryby, který je normálně velmi tichý, je ještě tišší. Maminka pořád mluví a směje se, myslím, že se bála právě toho ticha. A já? Snažím se být jako zdravotník „profesionální“ a dokonce vtipkovat. Domnívám se však, že ten výkon byl na amatérské úrovni.

Protože RYBA ve svém stavu žádné informace ještě nebyla schopna vstřebat, nechal jsem si zavolat MUDr.X, který byl při operačním boji RYBY. Ptám se na důvod změny postupu operace, přestože tuším (vím?) proč tomu tak bylo.
Plánovaný šetrnější laparoskopický postup byl shledán jako nedostatečný, protože oproti předpokladu RAK RYBU zasáhl s mnohem větší intenzitou. Bylo třeba zasáhnout velmi radikálně a „vybrat“ co se dá. MUDr. mi říká, že to byl maximální zákrok, větší se už nedělá, takové nedělají moc často. Ptám se na riziko metastáz a chci slyšet odpověď, že je malé, že RAK může působit jen v okolí primárního karcinomu. Toto ujištění nedostávám. Carcinom se dostal do lymfatických uzlin a k velkým cévám, takže toto riziko je naopak poměrně velké. Ale skutečně podstatné informace se budou vědět až příští týden po histologii. Zatřeseme si pevně rukou, nyní snad i s tím profesionálním ksichtem. Vstupuji do pokoje (máma Ryby mi v autě řekla, že jsem byl bledý) a rodině sděluji jen důvod řezu. O riziku metastáz mlčím, protože všechno může být jinak a nechci především RYBU plašit. Ať se to dozví od MUDr., protože z mé strany by došlo k nepřesnostem. MUDr. samozřejmě k informaci A dodá i B.

Slunce se pohybovalo rychle k západu, takže jsme udělali co RYBĚ na očích bylo vidět a pomalu se loučili. Rodiče odešli a já s ní zůstal ještě tři minuty. Co jsem mé RYBĚ řekl, si nechám pro sebe.

Během hodinové cesty domů jsem reprodukoval těch pár vět od MUDr.X. po kapkách, jako když kape infuze. Táta RYBY byl velmi překvapen, že ještě není vyhráno. Usrkávám džus, abych nemusel mluvit. Vstupuji do našeho domku pod skálou a přestože mě vítají dva hafani, je tu kurevsky prázdno. Svině, kurva, do prdele, kokot, sračka. "Velké cévy. Lymfatické uzliny. Metastáze." Slyším ta slova. Svině, svině, svině, do píči. Nadávám a kleju, aby se mi nerozklepala brada a nedopadl jako ta želva. Jdi do prdele. Srovnej se. Copak takto reaguje chlap? Vím, že jsou na tom lidé mnohem hůře, bez východiska. Tady jsme teprve začali. Uvědomuji si to, vím to. Díky profesi odvážím občas mrtvoly, zažil jsem sebevraždy s nepěkným pohledem, o kterých bych byl schopen při své deformaci referovat snad i s „humorem“. Ale teď? Znám dnešní úspěšnou statistiku, přesto to prožívám víc než cokoliv jiného. Je to tak blízko, tak hmatatelné…
Volám Terezce, se kterou musím příští týden na houby, i když žádné nerostou. Povídá mi co všechno dělala a směje se jako skřítek, ale obsah moc nevnímám. Mám knedlík v krku. Za měsíc jde poprvé do školy. S kým? No přeci s námi se VŠEMI!
Je čtvrtek, pět dní po milování, za normálních okolností bychom se dávno do sebe s RYBOU zamotali jak do rybářské sítě. Nebo bych mu dal „za uši“. Ale dnes na to dlabu. Usínám.

V půl čtvrté mne budí ten hlas: „Ryba – Rak – Velké cévy – Metastáze – Ryba“ a pohotově dodám „svině, svině, svině, svině, svině“. Nevím, zda nadávám sobě, životu, Bohu nebo carcinomu. Nadávám a kleju, ale tentokrát se mi kutálejí i ty slzy jako té želvě.

Pátek
Proberu se v deset, ani se neopláchnu, usedám k PC a vyhledávám v materiálech ze zdrávky informace. Jsem ok. Večer na noční si půjčím lékařskou „bibli“ a okopíruji všechno o carcinomu a onkologii. Chci informace.
Je to jasné, nakopeme tomu šmejdovi zadek. Šlápneme mu na palici, jak by řekl můj oblíbený pacient Olin „reformátor“ o křesťanech.
Odpoledne opět s rodiči jecháme na Prágl. RYBA je o krapet lepší. Sice s obtížemi, ale přeci jen se zvedne a s pomocí se zvládne opláchnout. Protože ryba a voda jdou od nepaměti k sobě, jen Latimérie podivná dokáže „cupitat“ i po souši, je plácání ve sprše pro RYBU „živou vodou“. Pravdou je, že i moje RYBA by mohla být Latimérií, hlavně kvůli tomu přívlastku podivná. MUDr. mi řekl, že celou záležitost bere RYBA neskutečně v pohodě, sportovně, v klidu, statečně, přestože drtivá většina pacientů se při takových záležitostech hroutí, navrhují poslední rozloučení a vybírají parte. Sakra, vždyť já přeci vím, že je fantastická. Být na jejím místě já, tak překonám snad i Mozartovo Requiem.
Tatínek je stále tichý, ale již méně, máma opět štěbetá, ale také méně. A já? Více vtipkuji, jemně, ironicky i „černě“ a moje RYBA mi „nadává“, ať toho nechám, že se nemůže kvůli stehům pořádně smát.

Před odchodem RYBĚ připravuji MP3 diskmena, což je dobrý signál. Naladit Rádio 1 nebo připravit CD s mnoha elpíčky Davida Bowieho? Samozřejmě si vybrala toho Bowieho, protože toho velmi „může“. A jestli mi při milování RYBA řekne Davide, :-)) tak to bude ok, protože to budou již ty slíbené světlé zítřky, které si nenecháme zkazit nějakým bezvýznamným slovíčkařením. .: 3. RYBA versus RAK – zamračeno, později oblačno až polojasno

V meteorologické hantýrce bych shrnul poslední čtyři dny mé RYBY ve špitále jako: „zamračeno, později oblačno až polojasno.“ V minulém příspěvku jsem čtvrtek popisoval jako den, kdy se zatáhla oblaka a roztrhla se chrámová opona. Taková temnota vstoupila do koutku mého srdíčka. Ale na „štěstí“ se zvedl vítr a začal ty tmavá, těžká a vodou nasáklá mračna rozfoukávat. Není jasno, ještě nesvítí slunko naplno, ale dá se jít ven, dá se dýchat, dá se lehce usmát.

Sobota
Šábes – sabbath — sobota. Pro někoho den sváteční, pro jiné den všední, pro další den pracovní. Jakým dnem bude sobota pro nás? Snad ne black sabbath? Jedu za RYBOU s její sestrou a jejím „řidičem“. Známe to poslepu.
Doufáme, že páteční zlepšení bude dnes ještě zřetelnější. Jsme o tom přesvědčeni ještě ve vestibulu.
Dveře, tři kroky, jeden pohled. Je mi jasné, že má RYBA trpí jako ten rozpažený hrdina při roztržené chrámové oponě! Potí se, fyzický pozdrav je bolestivý, snad ani náznak úsměvu.
Opět ta kurevská bolest, kterou způsobují cévky zavedené do močovodů těsně pod ledvinami. Ledvinová kolika. RYBA trpí mlčky, potí se, nefňuká, jen žádá o analgetika. Má RYBA je hrdinkou i bez toho rozpažení a chorobopisu ve verších, o tom nepochybuji!
Bolest ustupuje, ale střídají se návaly horka a zimy. Že by již hormonální reakce? Čas obědu. Pro RYBU vegetariánku patřičná strava – roštěná s rýží. Došlo k omylu. RYBA nejí ani ryby, takže nebude začínat ani s touto flákotou. Vem to domů Kikině radí prakticky.
Při nutném odpočinku, kdy jsme RYBĚ vyprávěli různé story k povzbuzení, se jí pod peřinou vystřídalo několikrát léto se zimou. Při následném koupání se spouští silné krvácení. Sestry to registrují, dáváme tři dámské vložky. Pokud to nepřestane, bude muset zasáhnout MUDr. Čas utíkal, jako by se bál nějaké infekce. Před loučením dostává RYBA další tišící injekci.
Pomalu se ploužíme k parkovišti a koukám do oblak: „Kurva, proč musí být zamračeno zrovna nad její hlavou?“ Nevím, zda jen konstatuji nebo vyčítám…

Neděle
V neděli jsem za RYBOU kvůli službě nemohl. Ale tatínek RYBY tam vzal mé rodiče, takže o pomoc a zábavu bylo postaráno. Trošku jsem se toho obával, protože můj otec je jak lavina z kamenů nebo káfomlýnek, který nejde zastavit. Rád musím dodat, že se držel zpět, což ho jistě muselo stát hodně sil, ale pro RYBU to bylo jen velké + . Kameny se naštěstí začaly prý valit až při zpáteční cestě…
Krvácení se objevilo znovu, na levém boku u ledviny se objevil hematom. Horečka 38,7 C. Večer mi RYBA do telefonu potichu špitá, že jí MUDr. musel dát „dovnitř“ čtverce kvůli krvácení a nasadit ATB, protože ta horečka je způsobena zánětem močových cest. Dostala silnější analgetika a na spaní Hypnogen. Dobrou noc!

Pondělí
Spím dlouho, i když špatně. Že by jen díky tomu, že spím celou dobu v dětském pokoji? V ložnici jsou totiž všude batikované trika a hadry, které uklidím tak den před příjezdem RYBY domů.
Po sobotě s trocha obavy vstupuji do pokoje. Bleskem do hlavy. RYBA na lůžku nás vítá s úsměvem. Má krásnej hlas. Sice ne v plné síle, ale je slyšet, je veselejší. Netrápí ji tolik bolest! Do levé ploutve kape infuze s antibiotiky. Má opět horečku nad 38, ale cítí se nejlépe za poslední dny.
Mluví a mluví, tak, jak jsem jí za těch třináct společných let ještě neslyšel! Necháváme ji mluvit, protože ji to očividně prospívá. Dokonce nás komanduje, což nám ale vůbec nevadí. :-))
-„RYBO, ty jsi trošku mánická!“ konstatuji, jako bych byl na svém oddělení.
-„Já jsem včera večer dostala Hypnogen. Měla jsem pocit, že se na té posteli vznáším. Pořád jsem mluvila a měla také sen, že chatuju a entrem mačkám pravou nohou na velké klávesnici“.
Že by námět na pokračování oskarového filmu „Moje levá noha“? Hypnogen je celkem bezpečný, ale zřejmě ve spojení s ostatními léky působil jak „živá“ voda.
Od MUDr. se dozvídáme, že krvácení bylo naštěstí zastaveno, jinak by hrozila revize. To slovo nezní ale vůbec pěkně! Po výsledku z laborky byla dána cílená ATB na zánět, teploty začínají klesat. Chápeme, že při tak složitém a rozsáhlém výkonu se nějaké ty komplikace objeví. Dále se čeká na výsledky z histologie.

Temné těžké mraky nad její hlavou se začaly zvedat…

Úterý
Návštěvy si podávají dveře, to znamená, že RYBĚ je lépe. Stále dostává ATB v infuzi, ale to ji nebrání se vykoupat. Mluví a štěbetá, chce to či ono. Na boku se jí ten hematom pěkně vybarvil, jakoby dostala nakládačku policejním obuškem. Že by nějaká nová radikální mechanická terapie? Že by se snažil MUDr. tým rozehnat nepovolené shromáždění zbývajících Ca sviní? :-)) Hematom upadne do zapomnění.

Tento den dostávám přes různé páky první informace o histologickém výsledku. Tyto informace jsou neoficiální, i když konečné. Oficiálními se stanou, až přednosta oddělení oznámí výsledky RYBĚ a samozřejmě nám osobně. To se stane po jeho návratu na oddělení.
Prosím všechny drž palce a přátelé, kteří na RYBU myslí, aby měli chvilku trpělivost. Nechci to vytrubovat do světa, když ani RYBA s výsledky nebyla řádně seznámena. Pouze můj osobní pocit je, že výsledky nejsou skvělé, ale ani tragické. Prostě bude nutná zajišťovací onkologická léčba.
Přestože je léto, nesvítí na nás ještě sluníčko, ale hlavní je, že tmavé, dusné a těžké mraky táhnou a místo toho se vyčasilo. Je již polojasno. Samozřejmě vím, že nás čeká ještě velice dlouhá a těžká cesta... .: 4. RYBA versus RAK - martyrium

Co napsat o posledních deseti dnech RYBY ve špitálu? Už mi to nějak všechno splývá, protože to martyrium prvního kola se nějak nečekaně prodlužuje. Chvilku je fajn, ale než stihnu zaklepat na dřevo, tak to už stojí za hovno. Nejhorší je, že RYBA nemá nyní problémy s CA sítí, ale s různými komplikacemi, které ji nedovolují se zotavit a nabírat sil do druhého, „onkologického“ kola.

Středa – pátek
Dobrá nálada z úterý se vytratila. Vyndaná cévka z močového měchýře musí být vrácena, protože měchýř neplní svou funkci jak by měl. Naštěstí zánět močových cest je již zaléčen.
Každý večer se však pravidelně objevují horečky hodně přes třicetosm a RYBA si stěžuje na bolesti v podbříšku a u ledviny. V pátek je bolest u ledviny opět tak silná, že lékaři se rozhodnou předčasně vyndat cévku z močovodu pod ledvinou pánvičkou. Snad bude o víkend lépe.

Sobota
Noc z pátku na sobotu trvá věčně. Hodiny se zastavily. Hvězdy se zapomněli a měsíc nehodlá uvolnit prostor slunci. Stejně není jasné pro koho svítí. Každé čtyři hodiny injekční analgetika.
Dopoledne přijíždí můj otěcko, ale když vidí RYBU jak se snaží překonat bolesti, tak se u něho nestačí spustit ani jeho obvyklý slovní průjem. Utišuje jí a následně doprovází na CT vyšetření, které prokáže v podbřišku absces (ohraničené ložisko hnisu v tkáni). To je záležitost k okamžitému řešení. Odpoledne půjde na sál a v pondělí na další vyšetření. Přestože je to minimální zákrok, tak RYBA má svou první krizi! Pláče. Před vyšetřením do ní cpali kontrastní látku a musela jí v sobě udržet, přestože ledvina řvala jak svině. Už nechce další vyšetření a zákroky.
Otec sám prochází často peklem bolesti, ale tohle je pro něj horší – nemůže nic dělat. Jen povzbuzovat, utěšovat.
RYBA jede na sál a otec domu. Doma je z toho vyřízenej. Což mě u něho docela překvapuje.
RYBA nečekaně brzo telefonuje, že to fakt nic nebylo a už může jíst a cítí se lépe.

Neděle
Čas pikniku. Přijíždí sestřenka a ze svatby RYBĚ přiváží mraky dobrot. Úsměvy, vyprávění, pohoda. Ale její stav se mění rychle jako v přesýpacích hodinách.
Přijíždíme pozdě odpoledne a je nám jasné, že v „pikniku“ pokračovat nebudeme. RYBA zase dostává injekce na bolest. Drén odvádějící krev, cévka na moč. To jsme už někde viděli. Jo, tady, před čtrnácti dny.
RYBA má slabou chvilku a tak se nám se slzami na krajíčku sděluje, že až včera si uvědomila, že TO není žádná legrace. Že si nemyslela, že to bude tak dlouhé a komplikované. Její táta je opět tichý…
RYBA mě posílá na večerní koncert Sunshine a Dandy Warhols do klubu Roxy, že to je dobrý a mám koupit CD. Ale seru na to. I kdybych stál přímo u repráků, tak bych to neslyšel…
Příště půjdeme spolu.

Pondělí – úterý
Pořád dokola. Z kouta do kouta. Nahoru – dolu. Horko – Zima. Světlo – tma. Úsměv – slzy. Z kouta do kouta.
Přes den to ujde, večer krize a bolest.
A zase do kouta…

Středa – výsledky histologie
Den D, kdy se od přednosty oddělení dozvíme s tatínkem RYBY oficiální výsledky histologického vyšetření a plány na druhé kolo.
Primář na papír nakreslí velmi zjednodušeně ženské pohlavní orgány a začne svůj výklad. Nemíním zde psát o velikosti primárního karcinomu v cm, mm atp. Carcinom zasáhl kraj parametrií a dostal se do lymfatických uzlin. Během prováděné operace byly uzliny a tkáně posílány do laboratoře a dle okamžitých hlášených výsledků se pokračovalo dále. Pokud byla odebraná uzlina pozitivní, pokračovalo se etážovitě výše. Další uzlina pozitivní – jde se o „patro“ výše…. Při nahlášení, že poslední odebraná uzlina je již negativní, je šmitec. Přestože bylo nutné pro rychlý typ Carcinomu „vybrat“ vše, tak se dá říci, že byl zachycen relativně včas. Dle histologie byl Carcinom 1b přehodnocen na typ 2b. Co z toho plyne? Ca 2b rychleji roste, je agresivnější, ale naštěstí lépe reaguje na léčbu. Chápu to tak, že je to taková rychlokvaška.
A jak tu Ca svini zničit? Chemoterapie na tento druh nádoru nijak valně nepůsobí, ale účinná je léčba ozařováním.
Léčba by měl probíhat na Bulovce, kde je renomované pracoviště. Příští týden jedeme na první konzultaci a pak RYBA nastoupí do druhého kola svého boje.
Prognóza je dobrá. Není skvělá, ale já vím, že RYBA je favoritem a vyplatí se na ní vsadit. A já na vítězství RYBY vsadím klidně všechno. I ten zkurvenej věčnej život…

Čtvrtek – sobota
Nějak mi ty dny opět splývají. Je to pořád stejné jako na začátku týdne – přes den docela ok, ale večer opět krize. Zánět v podbřišku je postupně zaléčen a horečky se koncem týdne snížily, ale zcela nezmizely. Drén a cévka zrušeny. Představa, že by v pátek RYBA už plavala domu se však rozplynula, protože čím dál častěji nastupuje bolest levé ledviny. Těch komplikací je nějak moc, RYBA si to musí vyžrat všechno. Snad vypluje v pondělí.

Neděle
V sobotu byla kontrolována funkce ledvin za 24hodin. Výsledky vypadaly na první pohled dobře, ale v sobotu večer ledvinová kolika srazila RYBU na kolena. MUDr. namíchal silný huhu koktejl z analgetik a po podání kapačkou RYBA usnula.
Musí se najít problém, takže během neděle RYBA podstoupila opakovaně několik vyšetření, která prokázala problém s levou ledvinou. Před hlavní operací Ca RYBU odvezli do Střešovické nemocnice, kde ji mladý Dr. zavedl cévky z močového měchýře do ledvinné pánvičky. Ale u levé ledviny cévka nesedla jak měla a částečně poškodila odtok z ledvinné pánvičky do močovodu, který ústí do močového měchýře. Dochází tak k městnání (stáze) určitého množství moče v pánvičce a k následnému roztažení, které způsobuje onu ukrutnou bolest.
Hm, mladej Dr. se to někde samozřejmě musí naučit, ale já jsem teď pěkně naštvanej, vyložen nasranej, že se to stalo mé RYBĚ, protože již týden mohla být doma, ale především kvůli tomu trpěla zbytečně neskutečnou bolestí. :-((
MUDr. nám a RYBĚ společně oznamuje, že se to bude muset v pondělí ihned vyřešit, protože by mohlo dojít k postupnému kolapsu ledviny! Zavede se k ledvině opět trubička, která zajistí 100% odtok a tím zmizí problém s bolestí. Doufáme. RYBA po MUDr. chce, aby zákrok byl proveden v anestézii, což jí je přislíbeno.
Večer RYBA dostane asi zase nějaký huhu koktejl, který se v baru normálně nemíchají.

Pondělí
Jako na začátku prvního kola, tak i dnes byl telefon němý. Vzhledem k rozsahu zákroku, který není zas tak obtížný pro zkušeného „zavaděče“, byl němý nečekaně dlouho. Jsem nervózní. Dokonce snad více než před mou první životní kopulační aktivitou. :-)) Usínám.
V půl páté odpoledne mě konečně RYBA vzbudí. Sice nestojí u mě, ale stačí mi, že ve sluchátku slyším krásně pohodový hlas. Cítí se báječně a bolest ledviny skutečně ustupuje.
Ale z vyprávění je jasné, že ráno takhle v pohodě nebyla, protože se dozvěděla, že zavádět trubičku ji budou opět ve Střešovicích, kde ji minule ten „umělec“ pěkně potrápil. Hlavní sestra ji při infuzi přísahala, že nyní to bude ok, protože MUDr. RYBY si vyžádali konkrétního specialistu, který to udělá perfektně a ještě k tomu v té slíbené celkové anestézii.
A tak se stalo. RYBA spala jako Corben Dallas a na rozdíl od pondělí před třemi týdny, byla schopna sledovat večerní TV. Jen je škoda, že kvůli pěti kruhům nedávají na dvojce americké filmové nezávislé léto. Nevadí. Zítra nebo ve středu RYBA poplave konečně domů a tím začne úplně jiný film.

Úterý
Jsou čtyři hodiny ráno a já píšu pro VÁS držpalce a přátelé tyhle bláboly. Problém je v tom, že možná za tři hodiny mi RYBA zavolá, že jde domů a máme pro ni přijet. Nevím, jak za ty tři hodiny stihnu uklidit bordel za tři týdny co tu nebyla… Ale já ji překvapím, takže čau!

PS: Příště by mohla RYBA už napsat pár řádků sama. .: 5. RYBA versus RAK – konec prvního kola

Minulou středu bylo oficiálně ukončeno první kolo mezi mou RYBOU a tou sviní RAKEM Carcinomem. MUDr. udělal poslední kontrolu, sepsal výsledek a stav RYBY po bitvě do dokumentace, kterou poslíček odvezl na místo druhého kola - na onkologii na Bulovku. RYBA dostává domů krmivo proti bolestem. Čekal jsem větší dryáky, nevadí, seženu případně ještě nějaké analgetika v práci. Nebo by pomohlo trocha heroinu, :-) ale to je stejná sračka jako ten Ca. Stigmata SxE stejně nedovolí...

Středa
Nekecám, ale fakt bylo skoro jasno a svítilo sluníčko. RYBA se v autě tetelí mezi polštáři a sleduje cestu, kterou s tátou RYBY známe už nazpaměť. Při cestě domů se chce RYBA podívat do práce – je to téměř rodinná záležitost, takže tam je dost emocí a dokonce i nějaká ta slza. Skoro jak nějaká argentinská telenovela. RYBAnela? :-))
Doma psiska jásají jak ing.Holub při kázání.
Po cestě si jdeme s RYBOU lehnout. Je to opět intenzivní, ale pro nucený celibát ve vší čestnosti. Kdo si počká ten se dočká. Jen doufáme, že nebudeme čekat jak izraelité, kteří se courali čtyřicet let pouští!

Čtvrtek
RYBA se snaží chatovat, blogovat, ale nevydrží dlouho sedět v křesle u PC. Chvilku sedí, pak chodí a za další moment si musí lehnout. Ztuhlá záda a hojení operačního místa ji omezuji. Ale ještě více ji trápí nečinnost. Chtěla by něco dělat – barvit trika, tisknout, dělat na zahradě… Nejde to. Bere analgetika a pospává. Známá RHB sestra jí láme kosti, abychom mohli RYBU přeřadit do čeledi bezobratlých.

Pátek
Na odpoledne přijíždějí naši přátelé „Češi v Luxu“ s dětmi. Plánovaná dvouhodinová návštěva se při tolika událostech protáhne až do večera. Když se s lucemburčany přehrabujeme ve výrobcích RYBY z jejího ateliéru, tak je RYBA na moment bez dohledu a začne „šílet“ – vyrobí hromadu vege-toustů takovou rychlostí, jako ten Mc Bastard´s.

Večer přivážejí rodiče naší Terezku. RYBA ji vlastně měsíc neviděla, takže si myslí, že Terezku někdo natahoval na skřipci. Je tak velká. Ale rovněž otrkaná a upovídaná jako nikdy předtím. To je pozitivum předešlého martyria.

Sobota
Jsem v práci. Dva kousci nám docela slušně blázní. Jeden v polštině, druhý se žiletkou v puse a sklem v ruce vyhrožoval kolegům, že je podřeže a také jejich děti. Je to zmrd, který za svůj krátký život seděl za dvě hustý znásilnění a z basy je nabušenej jak gymnasta na kruzích. Mluví rád o Bibli a odpuštění. Že by si vzal příklad z toho lotra po levici? Hm, asi ne, protože tentokrát vyměnil Bibli za fet, který mu někdo dotáhnul na oddělení. Nakonec se to vyřešilo bez řežby. Ale druhou šanci už nedostane. Snad ho brzo převezou do zařízení, kde vedle zdravotníků jsou i bachaři. Takže místo péče o mou RYBU, běhám kolem tohoto šmejda, ale tvářit se musím jak sestra na JIPu.
Když jsem v práci, tak je někdo z rodiny u RYBY, nejčastěji máma. Ale dnes je RYBA u rodičů na vinici. Samota pod kopcem, dokola vinice s pomalu zrajícími hrozny. Sedí se venku na sluníčku. Pohoda. Sešla se celá rodina. Oficiálně se slaví narozeniny mámy, ale zcela jistě teče vínečko i kvůli návratu RYBY domů. Ta občas zmizí si lehnout a odpočinout.

Neděle
Už nevím ani co bylo. Pořád dokola. Chodit – sedět – ležet. PC – TV – dvorek. Antibiotika – analgetika. Terezka se chystá s několikadenním předstihem do školy, já na noční a RYBA na pondělní konzultaci na onkologii.

Konec prvního kola
RYBA s MUDr. týmem z Homolky a s vaší podporou šlápla nekompromisně a radikálně Ca svini na hlavu. Přestože byla jednou na kolenou, tak nyní má převahu. A jak jsem napsal již minule, vyplatí se na ni vsadit. O včerejší konzultaci a přípravě na druhé — onkologické — kolo až v dalším příspěvku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.