... a Život běží dál - 4.díl

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 11. 3. 2013 12:22
Napsal martina
Zobrazeno: 9685

4. Díl

Následky legislativního "českého" šimla aneb ať děláte co děláte, nikdy ho neosedláte.

Začněme tedy od začátku všech legislativních úkonů, které musíte podstoupit, když ovdovíte v produktivním věku a máte nezletilé malé děti. V prvním fázi asi té nejhorší, vaše veškeré záležitosti kolem dědického řízení stát svěří notáři. Notáře si vybrat nemůžete, je vám prostě přidělen a nikdo se vás na nic neptá.

Bohužel většina notářů funguje stejně jako jakýkoliv jiný podnik a snaží se vydělat, a tak k vašemu případu i přistupuje. Musím říct, že má zkušenost je opravdu velice negativní. Doba celého dědického řízení byla delší než jeden rok. Po celou tu dobu nesmíte disponovat se svým majetkem. Informace jsem si musela sama vytelefonovat a neustále se připomínat, že je potřeba jednat. Celé řízení se protáhlo z důvodu nezletilých účastníků řízení, kde soud musí schválit opatrovníka, který jedná za děti. Celé to trvalo cca 7 měsíců! Paradoxně právě proto, aby děti nedoplatily na nespravedlivé rozdělení majetku, se během této dlouhé doby dostanete do velmi závažných finančních problémů. Tyto problémy už ale úředníci nevidí a nesledují a tím pádem je vůbec netíží.

Pokud máte již stanoveného opatrovníka, je zapotřebí udělat odborný odhad veškerého majetku tedy pasiva i aktiva. Notářem pověřený odhadce za tučnou odměnu vytvoří odhad, samozřejmě co nejvyšší. Z této částky je vyhláškou stanovena provize notáři! Po všech odhadech se od aktiv odečtou pasiva a vše se rozdělí na rovné díly mezi účastníky. Po roce a dvou měsících si pan notář naúčtoval 30 tisíc. I přesto, že zákon připouští platbu bezhotovostní a do 15 dnů, on požadoval splatnost ihned a hotově (domluva nebyla možná) jinak nevydá pravomocné rozhodnutí o dědickém řízení, které už po roce opravdu velice nutně potřebujete. Takže se opět musíte zadlužit, abyste nejen mohla splácet dluhy za dům na hypotéku a kompletní chod celé rodiny udržet v lidských podmínkách. To jsou totiž dluhy, které jste si vytvořila sama a nikdo se neptá proč vznikly a zodpovídáte za ně jen a jen vy. A když konečně máte rozhodnutí o dědictví v ruce, bohužel ani tím to zdaleka nekončí: rozhodnete-li se jakoukoliv část z vašeho majetku prodat, abyste umořila část dluhů nebo nutně potřebujete něco opravit na domě a je zapotřebí větší investice, musíte opět podat návrh k soudu na stanovení opatrovníka nezletilých dětí. Po ustanovení opatrovníka se sepíše kupní smlouva na prodávaný majetek (u nás to byl podíl na rekreační chatě) a tu musí opět soud schválit, dále musíte dětem založit vlastní účty, na které budou podíly vyplaceny, to vám nařídí soud, asi abyste náhodou peníze dětí neutratila za něco nepodstatného: a jiné nesčetné množství papírů a různých plných mocí, potvrzení atd., co napíšete za tu dobu je naprosto neuvěřitelné, většina dokumentů musí být notářsky ověřena a i to stojí v součtu dost peněz. Upozorňuji, že celá tato kauza prodeje a vyplacení podílu na chatě trvala téměř rok a dosud peníze nemáme! Nedovedu si představit prodávat vlastní dům, na kterém je zástavní právo banky, na to se opravdu necítím dost silná, ale jednou asi budu muset, protože je to neúnosné.

Tedy již druhý rok bojujeme se šimlem českým! Po tak dlouhé době je každý unavený k smrti a má pocit, že to co si pracně léta budoval a na co dřel od rána do noci v podstatě, není vaše. Bohužel pokud nechcete padnout na dno a děti dát do ústavu, tak musíte bojovat dál. Dál pracuji 12-18 hodin denně a usilovně bojuji. Dál platím poctivě všechny poplatky, daně a snažím vše splácet v termínu. Snažím se i dětem dopřát nějakou kulturu, kroužky a zájmy, aby nestrádaly a měly relativně šťastné dětství. Ovšem to hlavní je v noci spát v klidu a nemít strach, že přijde exekutor a vše nám sebere. Pro usmání: samozřejmě tato snaha je po zásluze potrestána a při prvním výkazu příjmu za loňský rok na sociálce nám sebrali všechny přídavky. Jen doufám, že dobře poslouží jiným nepracovitým lidem nejlépe jiné národnosti.

Někteří řeknou, jak to, že nebyli pojištěni, již jsem se o tom v předchozím díle zmínila. Bohužel nebyli a myslím, že takových lidí je spousta. Jsou rádi, když mají na splácení úvěrů a hypoték a na pojistky jim už opravdu nezbývá. My uzavírali hypotéku ještě v době, kdy pojistka povinná nebyla, ale obávám se, že bych se i tak dostala do velkých finančních obtíží díky zdlouhavému dědickému řízení, kdy dluhy splácet musíte, ale s majetkem disponovat nesmíte. Údržba a běh domu stojí také spoustu peněz a ostatní splátky na rekonstrukci, auto ani nepočítám. Ano mohli bychom bez tohoto všeho žít, ale v jiných podmínkách a jinde, třeba v paneláku a mít práci za rohem a školku na dosah, i tak k tomu všemu bych musela prodat stávající majetek a vzhledem k obtížnosti legislativních úkonů k tomu potřebných, je to celkem nereálné. Dům má dnes nižší hodnotu než tu, kterou jsme do něj investovali a po zaplacení dluhů by nám nezbylo ani na garsonku. Ale jsme zdraví a všichni se máme rádi, tak se budeme prát dál a dál bojovat. A třeba bude lépe…..jednou. Na závěr ovšem nutno říci, že nic ze všech těch strastí a trápení žití se nevyrovná té ohromné ztrátě, která stále bolí a v duši je díra…….