Dva roky, dvě operace

Dlouho si zahrávám s myšlenkou napsat náš příběh nebo ne, ale protože jsem rozený spisovatel tak se o to pokusím. Psal se prosinec 2011, dědeček byl propuštěn začátkem měsíce domů z nemocnice a my se chystali oslavit Vánoce.

Já, naši, brácha.

Kontrola mamograf – dostala mamka doporučení. Šla tam.

První telefon – přijdte na vyšetření, něco se nám nezdá. Přišla – absolutně arogantní lékař a nepříjemné vyšetření.

Musím zmínit, že už v tomto období jsme začali něco tušit. Nemoci se kolem naší rodiny motali už tak rok – a to myslím ty vážné, které vyžadují hospitalizaci. Všichni jsme se navzájem utěšovali, že to nic není.

Jenže bylo.

Další vyšetření. Diagnoza. Rakovina.

Zděšení a pocit, že se nám to snad zdá. Protože jsme z malého okresu a naše nemocnice nemá dobrou pověst, rozhodili jsme sítě a našli odborníka MuDr. Pavlištu (díky bohu za to, a díky panu doktorovi).

Magnetická rezonance a ultrazvuky apod., nic proti té hrůze, kterou si mamka zažila předtím. Prso měla modré a bolavé.

Strach. Starosti s dědečkem – zpátky na ARO.

Loučení s dědou v nemocnici a odjezd do zahraničí. Vůbec se mi nechtělo.

Následovala mamky operace, kde přišla o celé prso. Poměrně brzy ji pustili z nemocnice – takže časté skypování a utěšování, že vše bude dobré. Začal ji blbnout tlak a spousta jiných věcí, mimo jiné nervy.

Naštěstí se nás chemoterapie netýkala a proběhla "pouze" radioterapie.

Děda odchází někam kde mu bude líp. Přijíždím na pohřeb.

Víte, maminka je člověk kterej je jedním z těch o kterých můžete říct, že je opravdu hodný a pro ostatní by se rozkrájel. Zvlášt pro nás – pro své děti.

Nikdy jsem od ní neslyšela NE. Nikdy mi neřekla, že nemá čas. Hrozně si jí vážím jak všecku tu bolest překonala.

Děda se zajímal o léčitelství a o spoustě věcí – nemocí nám předem řekl. Bohužel to řekl i mamince. Nezdálo se mu totiž ani druhé prso.

Přijíždím na návštěvu v srpnu a užívám si dobu s mamkou. Mluvíme stále dokola a brečíme a říkáme si, že nám jsou do cesty házený jen ty překážky, který dokážeme zvládnout.

Dozvídám se, že mamka během léčby zkolabovala.  Nikdo mě nechtěl děsit – takže jsem se vyděsila až ted.

Abych popsala situaci zcela přesně – za první půl rok 2012 neumřel pouze děda – matčin táta, ale i její teta a strýc. Prostě se to sypalo ze všech stran.

Jakž takž jsme to zvládli. Mamka je introvert a navíc měla pocit, že o tom všichni mluví, všichni na ní koukají, takže jsme se snažili dotlačit ji k psychologovi, pomoc ji odborně, než aby slýchala ty samé věci.

Neustále jsme se o tom bavili.

Prosinec 2012 vracím se ze zahraničí a vezu mamku na kontrolu – ultrazvuk, mamograf apod. Opět to napětí. Říkali jsme si, že mamka má nasazenou hormonální léčbu tak bude přece všechno v pořádku.

Telefon. Další vyšetření. Diagnoza – doporučujeme vám odstranit prso, je vysoka sance, ze se Vam tam opet utvori nador.

NE. Totální bezmoc, pláč, nadávky proč my?! Opět konzultace v Praze – ten samý názor. Presne po roce a opet tomu nechtel nikdo uverit.

Mesic premysleni jestli ano nebo ne. Neustale se zabirate myslenkou co je lepsi. Zit ve stresu a pockat….no jasne ze nepockat.

Druha operace. Konzultace s lekari – vysledky histologie – za pet dvanact. Nador uz se zacinal pomalu chystat.

Nadavani proc hormonalni lecba nezabrala – vysvetleni – specialni nador prsu na který tato lecba neplati. Změna lecby.

Bez chemoterapie. Bez radiologie.

UFF. Je to za nama!

Je velice tezke psat pribeh za nekoho, protože si ty pocity vlastne nedokazeme vůbec predstavit. Vim, ze mi mamka kolikrat rikala o tom, ze si nebude pripadat jak zenska, ze ji to zmenilo život, ze to nevydrzi apod.

Ale vydrzeli jsme.

Nesmime se vzdavat. I když je vsecko spatne, vždy alespon to male svetylko vysvitne.

Ja jsem optimista, mamka je pesimista. Vzdycky musime mit nekoho kolem sebe kdo nam poda ruku a bude nas třeba za ni jen drzet. I toto male gesto verim, ze pomuze prekonat tuto obrovskou zkousku.

 

.......

o mesic později

Probehl seminar v Brne a byla doporucena radioterapie.

Takze znova ozarovani. Každý den. Snad uz je to TO poslední, co nas letos cekalo.

 

Proc to vůbec pisu.

Zensky – chodte na mamograf. Chodte pravidelne. Je to dulezity a ne ze ne. Nam to třeba zachranilo život!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.