S brýlemi, či bez brýlí ......

Srdečně zdravím všechny naše čtenáře

a po nějakém čase mi dovolte prosím několik nových řádek z mého osudu.

Jak se tak koukám na kalendář, tak to bude 10 let od vzniku první verze webu osudy.cz a je to také pomalu a jistě 10 let od mojí poslední transplantace. Jednou mi paní docentka Tesařová v ordinaci řekla: "...a ani si časem nevzpomenete, kdy jste se vlastně léčil." Pronesla to v době, kdy její věta byla pro mne doslova nesmyslem. A také jsem si to v duchu myslel, no bylo mi tak blbě, že jsem vlastně ani pořádně neuvažoval. (jen pro nové čtenáře připomenu, že jsem se kontinuálně léčit 3 roky, během kterých mi bylo podáno 22x chemoterapie a 2x transplantace kostní dřeně)

Co se stalo za těch posledních 10 let?

Jen těžko to asi budu umět vše najednou vyjádřit, ale pokusím se :-) a vezmu to netradičně od dnešního dne (19.února 2015) zpátky do minulosti.

V těchto dnech mám velkou radost z "Gůglu", protože naše občanské sdružení bylo jako neziskovka zařazené do programu "reklamy na gůglu", která je běžně placena a my ji máme zdrarma. Jmenuje se to AdWords a je velmi pravděpodobné, že právě i Vy čtete tento článek díky tomu, že se OSUDY.CZ pohybují na první straně při vyhledávání onkologických pojmů v síti Google.

Ale radost také stále nemívám - například - zase jsme dnes nešli se Světluškou (partnerka) k místní kapličce, abychom tam před vchodem zapálili svíčku a pomodlili se a zase jsem nepřidělal poličku, která tady na mne čeká už skoro 2 měsíce a jen jsem dnes (venku je teplota kolem nuly) odvezl tři kolečka z pořezané vrby na zahradě a jednu hodinku jsem doučoval matematiku, čímž si ždibec cvičím hlavu a současně připravuji studentíky na maturitní zkoušku.

Avšak radost si dělávám a často a rád :-) - například jsem již nyní zasadil kadeřavou petrželku do truhlíku (stále se mi nedaří  vypěstovat ji na zahrádce) a ona se již svěže hrne za okny u topení ven. Také jsem dnes natrhal první letošní sněženky a Světlušku jsem radostně překvapil :-)

Před asi jedním měsícem jsem dokončil aplikaci http://prace.osudy.cz která umožňuje zobrazování volných pracovních míst pro všechny okresy v ČR a kterou sporadicky nabízím obcím a městům, aby si ji dali na svůj web, čímž nejen že přitáhnou svoje čtenáře, ale také tím udělají reklamu pro osudy.cz.

K Vánocům 2014 jsme si nadělili pár knížek a tak každý den před usnutím (POZOR - PRVNÍ PROBLÉM - usínám mezi 3:00-4:00hod) pročítám v klidu a se zájmem knihy (momentálně pátou) od S.N. Lazareva - "Diagnostika karmy". Protože žijeme oba na samotě mezi poli a jsme oba na inv. důchodu, tak asi tak 2 až 3 krát týdně jedeme po nákupech, ale já zůstávám většinou v autě.... nejsem ten prohlížecí/obhlížecí typ a když nakupuju sám, tak honem honem, ať už jsem z toho blázince venku. (POZOR - DRUHÝ PROBLÉM - po čase jsem u sebe začal pozorovat úzkostně depresivní poruchu) Během Vánoc jsme měli zajímavé období, kdy nám těsně před Štědrým dnem přestala v domě téct voda a tak jsme museli čekat celých 14 dní, až se otevřou ony specializované obchody, abychom mohli vše potřebné vyměnit. Přineslo nám to ale úžasný objev! Voda z potoka, který máme cca 30metrů od domu a který přitéká z lesů luk a hájů je naprosto vyjímečná a očisťuje a osvěžuje uplně jinak než voda studniční.

I v období vánočních svátků k nám na pyramidu (http://pyramida.osudy.cz) přišly dvě návštěvy - lidé si pyramidu oblíbili a tak i v mrazivém a větrném počasí si přinesou spacák a lehnou si do toho zvláštního prostředí ohraničeného hranami jehlanu.

Občas si nechám/e udělat rozbor chybějících prvků v organismu (pomocí kyvadla - tedy žádná klasická medicína) a pak dokoupím potravinové doplňky a beru podle doporučení, nebo podle vlastního citu.

 Prostě a jednoduše shrnuto - v běžném životě mám stálé nutkání tvořivé práce a naštěstí se ji mohu věnovat podle svých sil. Je fakt, že práce v kleče, nebo být ohnutý/předkloněný je pro mne velká zátěž. Možná je to věkem (bude mi 50), možná pozůstatky po chemoterapiích...??? Také je fakt, že občas mívám tu a tam po těle různé (z mého pohledu bez příčiny) bolesti a poslední cca 2-3 měsíce se v noci nemohu ani otočit na druhý bok, jak mne silně bolí kostrč. No ale co? - Mám dvě ruce, tak si zadek podložím  rukama a společně s trupem se nějak obrátím :-) . . .

Možná se někdo můžete zeptat, jak to, že když Tě bolí v zádech tak silně, že se ani nemůžeš v noci otočit, obout si ponožky a ohnout se, tak proč nejdeš k doktoru???

A nad touhle otázkou a o mnohém dalším bych se velmi rád rozepsal, protože to je hlavním důvodem tohoto mého příspěvku:

Za těch 10 let po ukončení onkologické léčby jsem si uvědomil/ucítil přítomnost Otce našeho - Pána Boha a díky tomu/Jemu jsem mnohému jinému "na stopě". Máte-li zájem pojďme si nyní vysvětlit a třeba můžete semnou i polemizovat (v komentářích k tomuto článku), jak to cítíme.

Začnu třeba objasněním (z mého pohledu a se zachycenými informacemi jak z různé literatury, videí, nebo osobních setkání), jak vnímám Boha a kdo/co to vlastně je? Jednou jsem seděl v menší skupince osob a bavili jsme se o víře. U mne to již v tu dobu bylo jasné a je i nyní, jen jeden pán mi říkal jaké on má se sebou problémy po zdravotní psychické stránce a jeho vyprávění by mohlo mnohým lidem nahnat až husí kůži. A když mu říkám: "uvolni se, buď v pohodě.... A už si se zkoušel třeba modlit???" Tak jen mávnul rukou a říká: "já tomu nevěřím.... Bůh... co to je? To je nějaký dědeček? Nikdo ho nikdy neviděl, tak to je zbytečné. Mne už pomohou jenom elektrošoky". Osobně se v tu chvíli zastavím, protože v očích vidím, zda mohu onomu člověku předat jiný názor tak aby to na něj mělo účinek, nebo je lépe se nevysilovat a bavit se třeba o kusu žvance k obědu.  Zde jsem cítil, že kus žvance je lepší téma, protože platí - komu není rady tomu není pomoci. I tak jsem si neodpustil dovysvětlení, protože jsem zahlédnul v očích přísedících jakýsi zájem o odpověď na otázku - co je to Bůh? A tak jsem Jej svým hloupým lidským mozkem vyjádřil: "BŮH JE VŠEJSOUCNOST".....  A bylo ticho. A to ticho jsem cítil jako nejlepší reakci od všech přísedících.

Když jsem začínal vytvářet před 10-ti lety osudy.cz, měl jsem v sobě ukrytou a jen těžko vyjádřitelnou myšlenku. Byla to myšlenka, že je lepší dát příležitost každému člověku k samostatnému vyjádření jeho individuální zkušenosti s prodělanou nemocí, než tyto názory posbírat a začít je psát jako jediný autor. Ten vnitřní pocit mi trvá dodnes, že jedině složením všech individualit nejlépe dokážeme vyjádřit celek. V tomto případě informační celek na téma rakovina a jiné další nemoci.

Jisto jistě i díky tomu, že žijeme se Světluškou na samotě mezi poli, mám/e příležitost dospět k uvědomění si a ucítění věcí, ke kterým bychom nikdy v ruchu města nemohli dojít. A to jsem ještě tak před 20-ti lety hudroval a zlobil se na toto místo na planetě (moje rodiště) a tvrdil jsem, že zde nikdy bydlet nebudu. A vida - dnes vím, že to Bůh právě takto zamýšlel a dnes vím, že je tohle naprosto ideální místo k tomu co dělám a co mám dělat. A také jsem ještě cca před 5-ti lety nevěřil/neuvědomoval jsem si a nemodlil jsem se. Vše bylo pro mne vytvářené přísunem informací výhradně ze systému, ve kterém žijeme a který se za nás "i směje" v imbecilních amerických filmech a dnes žel i v těch českých. Stojí za zmínění, že i když jsem skončil léčbu na onkologii a bylo jasné, že je zde nová šance k životu, tak jsem ještě setrvačností "doplouval" v proudu současné civilizace peněz a dosahování nepravých cílů. Nicméně tento proud/vliv již slábnul a dokonce někdy i proti mojí vlastní vůli (té logické dané "rozumem/mozkem") a tu a tam na pár vteřin, minut a stále víc a více přicházely ke mne události, které mne začaly navádět na cestu nového poznání. A tomu "navádění na novou kolej" jsem se po pravdě hodně cukal. Přeci jenom, když si člověk tvoří svůj světonázor 40 let, tak i když ho vybuchlá bomba v podobě těžké nemoci po dobu 3 let odhodí o kus jinam, zase se snaží vrátit se na původní trať. Dnes pociťuji (prosím čtenáře, aby si povšiml, že si nic nedovolím tvrdit na 100%), že TOTO JE ZÁSADNÍ CHYBA! A zajímalo by mne, zda lidé, kteří si prošli podobnými životním zkouškami tento názor sdílejí, či rozporují? Máme držet vše stejně, jako před nemocí, nebo se máme změnit? I v tomto mám jasno a proto s grimasou v obličeji a kroucením hlavy občas sleduji v televizi zprávy O TOM, JAK "ZVÍTĚZIL V BOJI NAD RAKOVINOU A JAK SE DÁL SNAŽÍ ZA KAŽDOU CENU PŘES VŠECHNO TĚŽKÉ OPĚT JEŠTĚ VÍCE DĚLAT SVOJI PŘEDCHOZÍ PRÁCI" - a místo toho, aby nám v televizi řekli, že to je nelogické, respektive - to je ale pitomec, tak nám takového člověka dávají za příklad a dělají z něj vzor/inspiraci pro jiné.

Před pár lety jsem toto téma rozebíral s jednou paní (pracuje jako psycholog a jako člověk je velice empatická), která mi také během řeči dávala "dobrou radu", abych se opět vrátil k práci, kterou jsem dělal a dávala mi za příklad cyklistu Armstronga. No ale měli jsme na to každý jiný názor a raději jsme přešli na jiné téma. Za pár dní jsem slyšel v televizi, jak vyléčený a znovu na vrcholu a všemi obdivovaný Armstrong byl podrobený antidopingovým testům. Bylo prokázáno, že bere doping a bylo rozhodnuto o odebrání získaných medailí. A opět za pár dnů jsem měl štěstí se potkat s onou paní, která mi za příklad dávala Armstronga a tak jsem na ní hnedka na dálku volal - UŽ JSTE TO SLYŠELA? ARMSTRONGOVI VZALI MEDAILE - UŽ TOMU ROZUMÍTE??? No a co si myslíte - rozuměla? NErozuměla. Ale i to je v pořádku a je to tak jak to má být. Armstrongovi jiná událost ukázala, že už má dát pokoj s tím co dělá, a mojí známé se dostala informace, že není 100% pravda to co nám šablonovitě vtloukají do hlavy v televizi.. . . a takto bychom se mohli podívat i na jezdce F1 Schumachera, nebo na našeho stále padajícího lyžaře Ondřeje Banka. No a nebo se můžeme a to je pro nás důležitější PODÍVAT SAMI NA SEBE :-)

A další a další podněty a možnosti k mému osobnímu přerodu stále přicházejí. A PŘICHÁZEJÍ I VÁM čtenáři.

Před více než dvěma roky odešla moje maminka, se kterou jsme žili oněch necelých 10 let na "naší samotě mezi poli" a i přes mnohé naše (někdy až velmi divoké) neshody na ni s láskou vzpomínám a mnohému se zasměju a věřím, že i ona se má nyní mnohem lépe (přes 20 let žila s těžkými zdravotními problémy - od střevních, přes operace srdce, po rakovinu ledvin) a také se spokojeně usmívá...

A cca za půl roku jsem pak potkal partnerku, se kterou zde nyní žijeme. Takže by se zdálo (člověku), že i moje osobní vztahy jsou do velké míry "v kruhu uzavřené/uzavírající se".

Když se s někým bavím a popisujeme si vzájemně naše životní situace, tak často slýchávám - "Vy jste šťastný člověk." A na to já hnedka odpovídám: "Díky Bohu!"

Za těch 10 let jsem potkal ať již osobně, nebo jen prostřednictvím internetu, mnoho lidí, kteří mne svými názory více, či méně ovlivnili. Před pár lety jsem dostal doporučení od věštce pana Bajury, abych si přečetl knihy od Lazareva s názvem Diagnostika karmy. S názory a "objevy" popsanými v těchto knihách jsem se v mnohém a ve srovnání s jinými, nejsnáze ztotožnil. Stačí si jen všímat dění kolem nás, toto dění a působení na nás vyhodnocovat a JÍT SCHŮDNĚJŠÍ CESTOU. Čím více půjdeme cestou v rozporu (s obecným=s Bohem), tím spíše a více nás potká překážek a pokud stále nepolevíme ve své "špatné" cestě, tak nás Pán Bůh nenechá se uplně zkazit a zdivočet a ukončí naše momentální trvání ve fyzické schránce. Lazarev popisuje jako nejdůležitější smysl našeho života dospět do stavu naplněné lásky k Bohu. Budu-li si však Boha představovat jako figurku na stole, pak TO NÉ - to se pletu. Budu-li si Boha představovat, jako "vousatého dědečka" (viz můj známý), tak to také NÉ. Boha si mohu představit (v možnostech našeho primitivního mozku), nebo snad výstižněji vyjádřeno (protože Boha si představit nelze) - Boha, našeho Stvořitele lze vnímat a žít sním v něm a on v nás v podobě všeho, co schopni vnímat jsme. (například - když si ráno dávám svoji první kávu a k tomu cigaretu a dívám se ze dveří na přírodu a na oblohu a pak se modlím a náhle přelétne houf kvíčal, nebo i jediný ptáček - pak věřím/cítím, že je to pozdrav shůry. Když zanadávám na naše kočky, které se rafinovaně vetřou na chodbu do domu a hnedka vzápětí shodím hrneček - pak věří/cítím, že to je také dané shůry. . . . a vždycky si to uvědomím a upřímně se zaraduji, pousměju se, protože vím, že Bůh je s námi)

Odmítám se vracet ke zmiňování mých osobních životních chyb, protože jsou již odložené, ale byly to chyby moje, mohl jsem si za vše nedobré co mne potkalo já sám a upředňostnoval jsem všemožné jiné z pozemských hodnot (i těch nehmatatelných), jen jsem si neuvědomoval vzájemné spojení všeho, co nás objímá, v čem plyneme. Záměrně to zmiňuji takto hodně abstraktně a mnohý nad tím může mávnout rukou, ale i já jsem dříve mávnul rukou nad knihami od biotronika Zezulky, ALE v době nemoci mi tyto knihy přinesly největší úlevu. Je to přesně tak, jak mnohdy slyšíme - až když je člověku opravdu zle, začne se obracet k Bohu. Díky mnohým lidem, které jak píši potkávám osobně, nebo internetově, vnímám, že je (troufnu si napsat) "nás" dost (kolik to "dost" vlastně je?), kteří cítíme/vnímáme a snažíme se žít podle Boží vůle, tedy podle VŮLE LÁSKY. (a opět se musím sebekajícně přiznat, že se nejednou přichytnu při činu, kdy jsem se zachoval v nesouladu).

 

V závěru svého povídání na obrazovku přeji každému z Vás, aby se Vám dařilo všímat si všeho, všímat si sebe, uvědomit si setrvačnost našich činů i myšlenek a přeji Vám aby se Vám podařilo zatím třeba jen na chvilku přijmout vše, co se nám děje s pokorou k Tomu, který vše stvořil.

 

S Láskou k Bohu i Vám čtenáři

Honza Nachtigal

Komentáře  

 
+1 # Smekam pred Vami pane HonzoJirinaF 2015-03-21 21:50
Az poberu vsechna Vase slova Honzo,a myslenky v nich ukryte,jez vnimam celou radu let temer stejne tak,jako Vy,pak si - s nejvyssi pokorou - dovolim pridat i svuj pribeh zivota,ktery mi Bozi pritomnost v nas,i kolem nas - odhalil,s jeste vetsi intenzitou,nez tomu bylo driv.
Dekuji Vam za vase uprimne doznani STAVU Vasi DUSE,a prijmete vyjadreni me hluboke ucty. Vase stranky Osudy.cz,Vas pribeh,ale i pribehy vsech < bojovnic a bojovniku > sleduji uz od pocatku vzniku.
Jednou doufam naleznu tolik sil podelit se i o ten svuj.
Preji Vam i vsem pritomnym mnoho sil,a
hlavne vedomi,ze i kdyby zrovna prisla tezka skepticka krize,NIKDY NA SVUJ BOJ NEBUDEME SAMI.
Omlouvam se za absenci diakritiky,ale ziji v Irskem Wexfordu,kde ceske notebooky nevedou...
Dekuji za tyto Vase stranky.
S Pokorou i Uctou
Jirina
Odpovědět
 
 
+1 # PoděkováníMartina Štěpánková 2016-02-28 20:43
Potěšilo mě, že jste se díky nemoci dostal asi na podobnou cestu jako já. Také jsem si oblíbila knihy od Lazarova, kniha Diagnostika karmy je také v mé knihovničce :-). Jinak mě hodně ovlivnila kniha Dohoda s nemocí od Sinelnikova. Ze všech nejvíc mě však pomohl můj duchovní učitel Pavel Polok, díky němuž jsem pochopila psychosomaticko u příčinu své nemoci a změnila svoje postoje a pocity. Velmi mě těší vidět, že téměř všichni, kteří se z rakoviny uzdravili, změnili své myšlení a není dle mého ani důležité zda se vrátili do svých předchozích zaměstnání... Já sama jsem také ale zaměstnání změnila a nyní pracuji na Arcibiskupství pražském a odešla jsem ze státní sféry :-). Přeji Vám hodně zdraví a děkuji za založení velmi užitečné webové stránky. S pozdravem a přáním všechno dobra. Martina
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.