Dilema s preventivní mastektomií - má někdo zkušenost?

Kategorie: Onkologické nemoci
Vytvořeno 2. 4. 2015 13:41
Napsal Anna
Zobrazeno: 15689

Dobrý den, jsem 34letá zdravá nosička BRCA1.

Rodinná anamnéza je dosti otřesná. Máma onemocněla, když jí bylo 44 let na rakovinu prsu a zemřela v 55 letech. Sestra rakovinou prsu onemocněla ve 36 letech a zemřela ve 40. Materální babička zemřela v 63 letech na rakovinu ovárií. Táta zemřel též mlád na rakovinu tlustého střeva. Toto jsou mé černé můry.

Rakovina rodičů ovlivňovala část mého dětství a celé dospívání, jejich brzká ztráta mě bolí dosud. Peklo prožívat to vše se sestrou, která v tu dobu měla malé děcko, se ani nedá popsat. Též já sama jsem nyní matkou malého kluka. V době, kdy se mi syn narodil jsem začala vnitřně panikařit, aby se nezopakoval příběh mé sestry. Pocítila jsem obrovskou odpovědnost udělat maximum proto, abych ho mohla normálně vychovat do dospělosti. Nechala jsem se zaregistrovat do pořadníku na preventivní mastektomii, s tím, že čekací lhůty bývají kolem dvou let a doufala jsem, že do té doby stihneme ještě druhé dítě, které bychom si s manželem moc přáli. Jenže mé druhé těhotenství nedopadlo dobře, musela jsem na potrat kvůli vážnému poškození mozku embrya a zároveň mi byl nabídnut termín na mastektomii dříve než jsem čekala, již nyní v červnu. Hodně to teď v sobě řeším.

Pragmaticky vím, že je asi rozumné podstoupit to již teď. Ale vzhledem k přání ještě jednoho dítěte se mi s tím špatně smiřuje. Onkologové mi říkali, že zákrok nemá vliv na plodnost, že "jen" nebudu moci kojit. Ale jsou i názory, že tento zákrok fertilitu snižuje, a početí se pak stává problematickým. Na jednu stranu bych nejradši měla nejdříve děcko, normálně ho odkojila a pak teprve šla na tento zákrok. Zároveň si pak vzpomenu na mámu, ségru a dostaví se hrozný strach. Mám ty následující dva roky ještě počkat? Není to hazardování? Ještě jsem relativně mladá, ale stává se to i mladým ženám ... a statisticky z hlediska rodinné anamnézy jsem ideální kandidát...

Neřešila jste prosím někdo podobné rozhodování? Nespojila by se se mnou žena, která měla děti až po mastektomii a dodala by mi trochu více kuráže? A pak ještě vůbec nevíme, jestli jít cestou přirozeného početí nebo si nechat oplodnit vajíčko ve zkumavce, prozkoumat, jestli BRCA1 nemá a vrátit, jen to "zdravé." Manžel by to nechal na přírodě, má s tím problém eticky. A ve mně se to mele, má člověk právo dělat takovou selekci? Kdyby někdo zkoumal takto mě, tak by mě vyřadili jako vadného jedince... ale představa, že bych mohla případné dceři pojistit, aby nemusela prožívat takové úzkosti jako mám já nebo horor, co musela prožít má sestra a máma.

Máte s tím nějakou zkušenost/ názor?

Děkuji.